Okresní soud v Karviné 21 C 72/2026-28 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , se po žalovaném, jako fyzické osobě nepodnikající, domáhala zaplacení částky 10 871,61 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 650,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. Tvrdila, že pohledávku nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 07. 11. 2025, uzavřené se společností Emma´s credit s.r.o., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která byla právním předchůdcem žalobkyně a jejímž předmětem podnikání bylo poskytování spotřebitelského úvěru.2. Podle tvrzení žalobkyně právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 21. 09. 2024 prostřednictvím webové stránky www.creditgo.cz Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. D1898 / 842223, na jejímž základě byl žalovanému dne 21. 09. 2024 poskytnut úvěr ve výši 7 500 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na den 21. 10. 2024. Úvěrové prostředky měly být převedeny z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem , var. symbol, , který měl odpovídat rodnému číslu žalovaného. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný se dle čl. III odst. 4 smlouvy zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru, jenž dle čl. II odst. 2 písm. b) smlouvy činil 3 150,08 Kč, a dle čl. III odst. 1 smlouvy též smluvní úrok, který dle čl. II odst. 2 písm. b) smlouvy činil 221,92 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně vyčíslila po zohlednění dílčí platby celkový nárok částkou 10 871,61 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 7 500 Kč, poplatku za sjednání úvěru 3 150,08 Kč a smluvního úroku 221,53 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil dne 18. 09. 2024 částku 0,39 Kč, která byla započtena na jistinu a byla zohledněna již v žalobním návrhu.3. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalovaný si na webové stránce www.creditgo.cz nejprve zvolil výši úvěru a dobu splatnosti, následně se registroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Za účelem ověření identity měl doložit kopii dokladu totožnosti. Po ověření identity a úvěruschopnosti mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh smlouvy. Žalovaný měl znění smlouvy odsouhlasit odesláním SMS obsahující unikátní verifikační kód 07380, který mu byl dle čl. IV odst. 3 smlouvy přidělen na základě žádosti o úvěr a který byl podle téhož ustanovení smlouvy postaven na roveň fyzickému podpisu. Tím mělo dojít k uzavření smlouvy.4. V návaznosti na přípis soudu ze dne 06. 03. 2026, kterým byl žalobce vyzván k upřesnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalovaný s posouzením úvěruschopnosti souhlasil podle čl. X smlouvy o spotřebitelském úvěru č. D1898 / 842223. Podle tohoto ustanovení úvěrovaný zmocnil úvěrujícího k přístupu do veřejných registrů a udělil souhlas s nakládáním se svými osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, a to zejména prostřednictvím vyhledávání údajů na internetových stránkách www.nebankovni-registr.cz, provozovaných společností , Anonymizováno, , s.r.o., IČO , IČO, , dále za účelem vzájemného informování uživatelů bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací ve vztahu k úvěruschopnosti, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálce úvěrovaného, jejichž provozovatelem je , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Dále měl úvěrující ověřovat existenci exekucí prostřednictvím internetových stránek www.ispis.cz, provozovaných společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a využívat registr , Anonymizováno, , provozovaný společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a registr , Anonymizováno, , právnická osoba, , provozovaný společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována rovněž výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Podle tvrzení žalobkyně je klientům ponechávána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, přičemž těchto 10 % se musí rovnat alespoň životnímu minimu, které žalobkyně označila částkou 4 860 Kč. Úvěry měly být poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti činila maximálně 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Ze záznamu věřitele o úvěruschopnosti klienta označeného jako „Uveruschopnost-842223-3237920-49“, který měl být přiložen k žalobnímu návrhu, mělo vyplývat, že zdrojem příjmu žalovaného bylo zaměstnání, jeho příjem činil 19 347 Kč a výdaje 6 650 Kč. Žalobkyně současně uvedla, že za účelem ověření úvěruschopnosti byl žalovaný povinen doložit výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a že právní předchůdce žalobkyně žalovaného lustroval ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Podle žalobkyně na základě této lustrace nevznikly důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného.5. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a byl opakovaně upomínán. Výzva k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu měla být právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 03. 12. 2025. Žalobkyně proto na podané žalobě trvala a navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 10 871,61 Kč spolu s příslušenstvím, tedy zákonným úrokem z prodlení z částky 10 650,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %.6. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobkyně požadovala, aby soud nárok alespoň v části odpovídající jistině posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 500 Kč, navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného, , právnická osoba, ., zda byla v měsíci září 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, zaslána platba ve výši 7 500 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a zda byl žalovaný v rozhodné době majitelem uvedeného účtu nebo k němu měl dispoziční oprávnění.7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. D1898 / 842223 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jako úvěrujícím, a žalovaným jako úvěrovaným. Smlouva byla uzavřena dne 21. 09. 2024. Žalovaný smlouvu podepsal elektronickým kódem 07380. Jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 7 500 Kč, se splatností ke dni 21. 10. 2024. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný se zavázal uhradit vedle poskytnuté jistiny též smluvní úrok a poplatek za sjednání úvěru. Podle čl. II odst. 2 písm. b) smlouvy činil poplatek za sjednání úvěru 3 150,08 Kč.9. Z listiny označené jako úvěruschopnost klienta k půjčce soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně u žalovaného evidoval jako zdroj příjmu zaměstnání, příjem ve výši 19 347 Kč a výdaje ve výši 6 650 Kč. Z této listiny dále vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů.10. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení transakce ČSOB“ soud zjistil, že dne 21. 09. 2024 byla poukázána částka 7 500 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem , var. symbol, .11. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 10. 3. 2026 soud zjistil, že uvedeným majitelem účtu je žalovaný a na tento účet byla dne 21. 9. 2024 připsána částka 7 500 Kč z účtu vedeného na Emma´s credit s.r.o.12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 07. 11. 2025 soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, , jako postupitel, postoupila žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , jako postupníkovi, pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2025 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena žalobkyni.13. Z předžalobní výzvy a listiny dokládající její odeslání, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 05. 12. 2025 výzvu k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.14. Na základě provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že dne 21. 09. 2024 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. D1898 / 842223, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 7 500 Kč se splatností dne 21. 10. 2024, že částka 7 500 Kč byla dne 21. 09. 2024 poukázána na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , že smlouva obsahovala ujednání o smluvním úroku a poplatku za sjednání úvěru, že právní předchůdce žalobkyně vyhotovil záznam o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v němž vycházel z příjmu žalovaného 19 347 Kč a výdajů 6 650 Kč, a že pohledávka byla následně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 07. 11. 2025. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil podle tvrzení žalobkyně dne 18. 09. 2024 částku 0,39 Kč,15. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaný jednání opatřil prostým elektronickým podpisem, číselným kódem. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).18. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalovanému doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.19. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).20. Soud uzavírá, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřil příjmy a výdaje žalovaného na základě konkrétních a spolehlivých podkladů, ani že by byly skutečně provedeny tvrzené lustrace v registrech a jaké byly jejich výsledky. Předložený záznam o úvěruschopnosti obsahuje pouze údaj o příjmu 19 347 Kč a výdajích 6 650 Kč, aniž by z něj bylo patrné, z čeho tyto údaje vycházejí a jak byly ověřeny. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná a žalobkyně může požadovat toliko vrácení poskytnuté jistiny, nikoli smluvní úrok ani poplatek za sjednání úvěru.21. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).22. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.23. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.24. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.25. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.26. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.27. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve věci nevyjádřil, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 7 499,61 Kč (vyplaceno celkem 7 500 Kč a vráceno 0,39 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.28. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, a to od splatnosti do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.29. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).30. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalovaného). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.31. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.32. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.33. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaný povinen tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.34. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaný nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.35. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 394 Kč, přičemž tato částka představuje 15,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 871,61 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.