Okresní soud v Karviné 21 C 88/2026-39 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 715,62 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 25 715,01 Kč od 12. 10. 2025 do zaplacení a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 936,05 Kč. Současně požadovala náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 6. 2025 uzavřela se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25320661. Na jejím základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 40 100 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky, poplatky a dalšími sjednanými platbami v pravidelných denních splátkách. První splátka měla být splatná dne 9. 7. 2025 a konec kreditového rámce byl sjednán na den 1. 12. 2026. Podle tvrzení žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a podle své interní metodiky. Od žalovaného zjistila údaje o počtu členů domácnosti, příjmech a výdajích, ověřila jeho čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč a provedla lustrace v registrech dlužníků, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších evidencích. K ověření totožnosti a příjmů využila rovněž službu AISP prostřednictvím společnosti Kontomatik. Na základě získaných údajů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný z úvěrového rámce postupně vyčerpal celkem 23 000 Kč, a to bezhotovostními převody uskutečněnými ve dnech 9. až 11. 6. 2025 na jeho bankovní účet. Žalovaný podle žalobkyně na poskytnutý úvěr uhradil pouze jednu platbu, a to dne 14. 7. 2025 ve výši 503 Kč. Z této částky žalobkyně započetla 2,76 Kč na jistinu, 529,39 Kč na smluvní úrok, 1,67 Kč na poplatek za vyplacení tranší úvěru, 10,98 Kč na službu „Klidné spaní“, 8,10 Kč na službu „Presto“ a 2,88 Kč na službu „Informační SMS servis“. Na jistinu tak podle žalobkyně byla uhrazena pouze částka 2,76 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek žalobkyně smlouvu dne 11. 10. 2025 vypověděla a tvrdila, že ke dni 12. 10. 2025 se stal splatným celý dosud neuhrazený dluh. Ten vyčíslila částkou 52 715,62 Kč sestávající z jistiny 22 997,24 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 456,03 Kč, smluvního úroku 27 000,61 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 98,87 Kč, poplatku za službu „Presto“ 2 136,90 Kč a poplatku za informační SMS servis 25,97 Kč. Vedle toho požadovala smluvní pokutu ve výši 2 936,05 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok důvodným ze smlouvy o úvěru, uplatnila žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků též z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.3. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. 25320661 ze dne 9. 6. 2025 soud zjistil, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 40 100 Kč s možností postupného čerpání finančních prostředků. Současně bylo sjednáno, že první splátka úvěru bude splatná dne 9. 7. 2025 a konec kreditového rámce nastane dne 1. 12. 2026. Z téže smlouvy soud zjistil, že žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni veškeré vyčerpané finanční prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím, tj. zejména smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení jednotlivých tranší úvěru a případnými dalšími smluvně sjednanými platbami, a to formou pravidelných denních splátek. Součástí smluvního ujednání byla rovněž možnost sjednání doplňkových služeb „Klidné spaní“, „Presto“ a „Informační SMS servis“. Součástí smluvní dokumentace byly informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek, údaje o poskytovateli úvěru, všeobecné obchodní podmínky. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (autorizace ověření totožnosti).4. Z listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně v období od 9. 6. 2025 do 11. 6. 2025 poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, celkem třináct plateb ve výši 2 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 1 500 Kč a 500 Kč, tedy celkovou částku 23 000 Kč.5. Ze sdělení banky , právnická osoba, . (čl. 14) bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, byl vedený na jméno žalovaného a ve dnech 9. 6. 2025 až 11. 6. 2025 bylo na tento účet z účtu společnosti , právnická osoba, . pod variabilním symbolem , var. symbol, připsáno postupně třináct plateb v celkové výši 23 000 Kč.6. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno dne 9. 6. 2025 pod identifikačním číslem případu 25320661. Žalovaný byl veden jako osoba žijící v jednočlenné domácnosti, přičemž počet členů domácnosti s příjmem byl rovněž uveden jako jeden. Z listiny soud zjistil, že pravidelné měsíční výdaje žalovaného na půjčky byly vyčísleny částkou 0 Kč, výdaje na bydlení částkou 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje částkou 5 000 Kč a rezerva pro výdaje částkou 500 Kč. Soud dále zjistil, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného byl v listině uveden ve výši 18 512 Kč, zatímco čistý měsíční příjem deklarovaný žalovaným činil 20 600 Kč. Vypočítané minimální výdaje byly stanoveny částkou 6 610 Kč a disponibilní příjem částkou 11 900 Kč. Závěrem soud zjistil, že výsledek posouzení úvěruschopnosti byl v předmětné listině označen jako „úspěšné“.7. Z emailu ze dne 11. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně smlouvu z důvodu prodlení žalovaného se splácením v tomto emailu vypověděla.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2026 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 30. 1. 2026 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dlužné částky.9. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).11. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala dostatečné a důkladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z předloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti sice vyplývá, že žalobkyně evidovala některé údaje o příjmech, výdajích a složení domácnosti žalovaného, listina však neobsahuje konkrétní podklady, z nichž byly tyto údaje zjištěny, ani úvahu, na jejímž základě bylo učiněno hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Současně je zde rozpor mezi tvrzením žalobkyně, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného činil 25 000 Kč, a údajem uvedeným ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti, podle něhož ověřený čistý měsíční příjem činil pouze 18 512 Kč. Za této situace nelze ověřit správnost vstupních údajů ani přezkoumat, zda žalobkyně učinila úsudek o úvěruschopnosti žalovaného na základě dostatečných, spolehlivých a objektivně ověřených informací.13. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně.14. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.15. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.16. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.17. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil a netvrdil žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 22 497 Kč (vyplaceno celkem 23 000 Kč a vráceno 503 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.18. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.19. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.20. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.21. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaný nemohl být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaný v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.22. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.23. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 227 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 2 783 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 556 Kč.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).