24 C 100/2026-58 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 120 748 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 120 748 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení, částku ve výši 15 539,72 Kč, úrok ve výši 73,37 % ročně z částky 98 801,73 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 ve výši 4 630,80 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 98 801,73 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 373 824 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 14. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč od 17. 7. 2025 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích NRKI. Žalovaný úvěr od října 2025 přestal splácet, celkem uhradil jen 3 splátky z plánovaných 48. Žalobkyně proto ke dni 21. 12. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 116 839,97 Kč, smluvních pokut za prodlení se třemi splátkami ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 539,72 Kč za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny vypočtené jako 0,1 % z částky 116 839,97 Kč od 23. 12. 2025 do 4. 5.2026. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě sjednaného úroku ve výši 73,37 % z částky 98 801,73 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 a úrok ve výši 11,5 % z částky 98 801,73 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení.2. Žalovaný, ač řádně předvolán se k jednání nařízenému na 2. 7. 2026 nedostavil, soud proto věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 6. 2025, z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem, z předsmluvního formuláře a z informace pro klienta soud zjistil, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč žalovanému, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč od 17. 7. 2025 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně. Fakt, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč má soud za prokázaný z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 16. 6. 2025.4. Z výpisů z registru NRKI, potvrzení o příchozí úhradě na účet žalovaného ze dne 12. 6. 2025 a 14. 6. 2025 a z výplatní pásky žalovaného za měsíc květen 2025, z formuláře Hodnocení klienta a z Karty klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr z průměrného příjmu ve výši 35 473 Kč, který žalovanému plynul z pracovního poměru u , právnická osoba, . Z formuláře Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně v tomto formuláři uvedla, že měsíční žalovaného výdaje činí 14 098 Kč, žije v domácnosti sám, je bezdětný, přičemž vycházela z částky 6 474 Kč coby výdajů na bydlení, z částky 2 014 Kč coby výdajů na splátky dalších úvěrů, z životního minima 4 860 Kč a z ostatních výdajů ve výši 750 Kč, avšak žalobkyně nikterak nedoložila pravdivost těchto údajů, formulář navíc není žalovaným podepsán. V nebankovním registru klientských informací měl žalovaný evidováno 7 žádosti o úvěr, součet zbývajících částek z úvěrů ve výši 445 433 Kč. Z karty klienta má soud za prokázáno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze 3 splátky.5. Z výzev ze dne 20. 10. 2025, 18. 11. 2025, 18. 12. 2025 a z oznámení o zesplatnění ze dne 21. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nejprve 3. a 4. splátky a následně 5. a 6. splátky, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila.6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovanému byla dne 13. 4. 2026 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 120 748 Kč s příslušenstvím.7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 100 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč od 17. 7. 2025 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u , právnická osoba, ., kde si měsíčně vydělal kolem 35 000 Kč čistého. Šlo o jediný příjem žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala výdajovou stránku žalovaného, když ve formuláři Hodnocení klienta uvedla, že jeho měsíční výdaje činí 14 098 Kč, žije v domácnosti sám, je bezdětný, přičemž vycházela z částky 6 474 Kč coby výdajů na bydlení, z částky 2 014 Kč coby výdajů na splátky dalších úvěrů, z životního minima 4 860 Kč a z ostatních výdajů ve výši 750 Kč, avšak nikterak nedoložila pravdivost těchto údajů, a to ani po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Jak vyplývá i z výpisu z NRKI, byly v něm evidovány závazky ve výši přesahující 440 000 Kč. Soud je toho názoru, že žalobkyně skutečné životní náklady žalovaného nezkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 100 000 Kč, na které žalovaný uhradil 3 splátky po 7 396 Kč, tj. celkem 22 188 Kč. Žalovaný je tak povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl mezi načerpanou částkou a částkou, kterou na předmětný úvěr celkem uhradil, tj. částku 77 812 Kč, a to ve lhůtě k plnění stanovené tímto rozsudkem. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny, v daném případě jednotlivých splátek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).8. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).9. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 812 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli v řízení úspěšní stejnou měrou (50 % ku 50 %). Při stanovení procesního úspěchu soud vycházel z jistiny a příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku.