24 C 121/2025-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby byl žalovaný zavázán zaplatit jí částku 391 489,70 Kč, představující rozdíl mezi tím, kolik žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. 7. 2020, a tím, kolik celkem žalovaný žalobkyni z titulu této smlouvy uhradil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z jednotlivých listinných důkazů, tj. ze Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. 7. 2020, z obchodních podmínek pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry účinných od 1. 11. 2019, z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 2. 7. 2020, z výpisů z účtu žalovaného, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 2. 2024 a z předžalobní výzvy k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 5. 12. 2024, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se ve smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. 7. 2020 zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 770 000 Kč, který byl žalovaným čerpán dne 13. 7. 2020, přičemž část úvěru byla použita na refinancování dřívějších závazků žalovaného vůči žalobkyni a část obdržel žalovaný neúčelově přímo na svůj účet. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 120 měsíčních anuitních splátkách ve výši 9 916,00 Kč splatných vždy 26. dne v měsíci. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 378 510,30 Kč, přičemž žalovaný se naposledy ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 26. 9. 2023. K zesplatnění úvěru pro opakované prodlení s úhradou měsíčních splátek došlo na základě Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 2. 2024 ke dni 26. 2. 2024. Žalovaný byl dále před podáním žaloby vyzván advokátem zastupujícím žalobkyni k uhrazení dluhu, a to dopisem ze dne 5. 12. 2024.4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).5. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat.7. Žalobkyně výslovně uplatnila toliko nárok odpovídající nároku, který stíhá spotřebitele v případech neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, tedy vrátit poskytnou jistinu ve výši zohledňující veškeré platby učiněné spotřebitelem, žalobkyně rovněž nepožadovala úrok z prodlení. Soud proto dovodil, že uplatněný nárok je odůvodněný a po právu, a proto žalovaného zavázal k jeho úhradě (výrok I). Jelikož ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 5. 12. 2024, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek na poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 867,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 660 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis žaloby) z tarifní hodnoty ve výši 391 489,70 Kč, kdy hodnota jednoho úkonu právní služby uvedeného v § 11 odst. 1 AT činí 9 900 Kč, včetně tří režijních paušálů dle § 13 odst. 4 AT (2x 300 Kč dle znění AT účinného do 31. 12. 2024 a 1x 450 Kč dle znění AT účinného od 1. 1. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 750 Kč ve výši 6 457,50 Kč.