24 C 312/2025-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 5. 2025 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 10 147 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 12. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž podkladě poskytla dne 12. 1. 2024 žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaná obdržela zasláním na svůj účet. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr včetně sjednaného úroku a poplatku za poskytnutí úvěru do 11. 2. 2024. Žalovaná částka se tak skládala z jistiny úvěru, sjednaného úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z celé dlužné částky. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, ., a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 a poté na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , potvrzení o provedené platbě ze dne 12. 1. 2024 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalované a žalovanou byla dne 12. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč s úrokem ve výši 207,12 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 929,88 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni do 11. 2. 2024. Částku 7 000 Kč žalobkyně vyplatila na účet žalované č. , č. účtu, dne 12. 1. 2024 bankovním převodem.4. Ze Smluv o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2025 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) za žalovanou byla nejprve postoupena na společnost , právnická osoba, . a poté na žalobkyni a že o tomto postoupení byla žalovaná informována.5. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 4. 2025 s podacím lístkem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 1. 2024 ve výši 23 827,24 Kč (včetně sankcí a nákladů).6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12. 1. 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalované téhož dne částku 7 000 Kč. Tuto částku, spolu s úrokem ve výši 207,12 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 929,88 Kč, se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni do 11. 2. 2024. Soud smlouvu po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet, a to náhledem do veřejně dostupných databází, tato skutečnost však nevyplynula z předložených důkazů, a i kdyby ano, nepovažoval by soud takovéto hodnocení úvěruschopnosti žalované za dostačující. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby byla věc, v případě, že by soud dovodil neplatnost smlouvy o úvěru, hodnocena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud smlouvu skutečně vyhodnotil jako neplatnou. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč, z níž žalovaná nevrátila ničeho, je žalovaná v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona povinna vrátit žalobkyni neuhrazenou jistinu ve výši 7 000 Kč.7. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.8. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.9. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 6 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 1 452 Kč. Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, částku 2 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 69 %. Odečtením neúspěchu (31 %) od úspěchu vzniklo žalobkyni právo na náhradu 38 % nákladů řízení, což v přepočtu činí 856 Kč.