CS · EN DE FR brzy

110 C 178/2020-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

ECLI: ECLI:CZ:OSKIHA:2020:110.C.178.2020.1
Datum: 2020-12-01
Předmět: 2 000 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ z. č. 40/1964 Sb.", "§ 1882 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 526 z. č. 89/2012 Sb."]
["postoupení pohledávky""smlouva o úvěru""smlouva o zápůjčce"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: 2 000 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 202 (99/1963 Sb.), § 142 (99/1963 Sb.), § 101 (99/1963 Sb.), § 118a (99/1963 Sb.).
1. Žalobou doručenou soudu 28. 4. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 2 000 Kč s úrokovým příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. se sídlem na [anonymizováno] (dále jen„ předchůdkyně“) dne 18. 2. 2014 elektronicky smlouvu o zápůjčce, na základě které předchůdkyně poskytla žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 2 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni jistinu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky dne 25. 3. 2014. Žalovaný jistinu neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena z předchůdkyně na žalobkyni. 2. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, neboť žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána podle článku 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), neboť žalovaný jako spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je právní řád České republiky podle článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků (právní zástupkyně žalobkyně se omluvila) v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud řešil v prvé řadě otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně, tj. okolnost, zda lze mít v řízení za prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. 5. Soud v tomto směru plně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, který sice byl vydán za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. z.“), ale je možno jej bez dalšího aplikovat i na úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), který obsahuje v § 1882 odst. 1 o. z. prakticky totožnou úpravu, jaká byla obsahem dřívějšího § 526 odst. 1 obč. z. Podle výše zmíněného rozhodnutí je právní skutečností, na kterou je vázána změna osoby oprávněné přijmout plnění, mimo jiné i oznámení postupitele dlužníkovi. Až tento notifikační úkon pak vyvolá zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění). 6. Bylo tedy na žalobkyni, aby v průběhu řízení svou aktivní věcnou legitimaci ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalovaného postupitelem o postoupení pohledávky. Přitom je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. 7. Žalobkyně jako důkaz k prokázání své aktivní věcné legitimace označila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, včetně části její přílohy týkající se pohledávky za žalovaným a založila do spisu notifikační úkon spolu s dokladem o odeslání žalovanému (který by případně mohl prokázat okolnost, že se tento notifikační úkon dostal do sféry dispozice žalovaného). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 uzavřené mezi předchůdkyní a žalobkyní bylo zjištěno, že předchůdkyně jako postupitel je věřitelkou peněžitých pohledávek vyplývající z tzv. klientských smluv uvedených v příloze [číslo] smlouvy o postoupení, a postupuje tyto pohledávky uvedené v příloze č. l žalobkyni, tj. postupníkovi. Přílohu [číslo] žalobkyně soudu ovšem nedoložila. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že předchůdkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. Žalobkyně soudu předložila podací arch, ze kterého soud zjistil, že dne 22. 1. 2018 byla žalovanému zaslána písemnost, zásilka RR286393903CZ bez bližšího označení, navíc s absencí skutkového tvrzení, k čemu se podací arch vztahuje, případně k průkazu jaké tvrzené skutečnosti má sloužit. 10. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně bylo zjištěno, že tato dne 13. 2. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, jež mu vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 2. 2014. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím České pošty dne 25. 2. 2020. 11. S ohledem na shora uvedené, soud dospěl k závěru, že předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyni nepodařilo aktivní věcnou legitimaci prokázat, když smlouva odkazuje na přílohu, která však soudu předložena nebyla. Pokud jde o vyrozumění žalovaného postupitelem (předchůdkyní) o postoupení pohledávky, tento notifikační úkon učinil sice (správně) postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, avšak podle § 1882 odst. 1 o. z. se žalobkyni nepodařilo prokázat jeho doručení (odeslání) žalovanému, a navíc se tento notifikační úkon vztahuje k jiné smlouvě, a to ke smlouvě o úvěru [číslo] (nikoliv tedy ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 2. 2014). Bez splnění těchto okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení předmětné pohledávky za splněné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání své aktivní legitimace ve sporu. 12. Žaloba byla pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v něm plně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Citovaná ustanovení

§ (40/1964 Sb.)§ 1882 (89/2012 Sb.)§ 526 (89/2012 Sb.)§ 101 (99/1963 Sb.)§ 118a (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 202 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.