116 C 339/2020-25 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 10. 8. 2020 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky ve výši 1 520 Kč z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému v souvislosti s jízdou v dopravním prostředku žalobkyně bez platného jízdního dokladu dne 27. 1. 2018. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání konkludentně a ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování, a to z listinných důkazů předložených žalobkyní, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 27. 1. 2018 cestovala tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobkyní. V průběhu přepravy byla kontrolována oprávněnými zaměstnanci žalobkyně, kterým se neprokázala platným jízdním dokladem. Po provedených kontrolách uzavřela žalobkyně se žalovanou Dohody s cestujícím [číslo] v nichž žalovaná uznala co do důvodu a výše pohledávku žalobkyně za její osobou ve výši shora uvedené představující jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Tyto částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni nejpozději do patnácti kalendářních dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalované byla při kontrolách zjištěna z jejího občanského průkazu. Dohodu žalovaná podepsala. 5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky došlo dne 27. 1. 2018 k uzavření smlouvy o přepravě osob dle ust. § 2550 o.z.. Žalované tak vzniklo právo, aby ji žalobkyně přepravila do místa určení a současně povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3 a 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Výše jízdného byla stanovena žalobkyní ve výši 20 Kč. Protože se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalované částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému, a to v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, pokud jde o tramvajovou přepravu a dle ust. § 18a odst. 1 písm. c), odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, v platném znění, pokud jde o autobusovou přepravu. Soud proto žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s ust. § 1970 o.z.. 6. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. a zavázal procesně neúspěšnou žalovanou nahradit plně procesně úspěšné žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a za sepis žaloby ve výši po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.