107 C 129/2021-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 300 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná dne 1. 1. 2019 přihlásila jako poplatník televizního poplatku do evidence žalobkyně. Vznikla jí tak povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky ve výši 6 075 Kč čtvrtletně předepsané v lednu 2020, dubnu 2020, červenci 2020 a říjnu 2020, a to ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyně požaduje po žalované rovněž zaplacení úroků z prodlení, které kapitalizovala za dobu od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku až do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 15. 4. 2021. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že hotel byl v nájmu a nájemce neplatil své závazky. Uvedla, že nepopírá, že opomenuli poplatky platit, a uhradí je ve splátkách dle splátkového kalendáře. E-mailovou zprávou ze dne 22. 9. 2020 požádala žalobkyni o prominutí části poplatků, když byl hotel měsíce zavřený, nebyli v něm žádní hosté, a tudíž se nepoužívaly ani televize a dále o snížení počtu televizních přijímačů. Na tuto žádost žalobkyně nereagovala. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalované byla výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena dne 24. 9. 2021. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z potvrzení o přihlášení ze dne 16. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně eviduje žalovanou jako poplatníka televizních poplatků od ledna 2019 s 15 televizními přijímači. 5. Z přehledu předpisů a plateb soud zjistil, že měsíční poplatek za 15 TV přijímačů činí 2 025 Kč. Žalovaná uhradila televizní poplatky za celý rok 2019, ale za rok 2020 a až do března 2021 žalobkyně neeviduje od žalované žádnou platbu. Za rok 2020 činí nedoplatek 24 300 Kč. 6. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení zjistil, že žalobkyně eviduje dlužný úrok z prodlení ve výši 2 011,65 Kč. 7. Výzvou ze dne 12. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných poplatků ve výši 24 300 Kč. Podle záznamu ze systému datových schránek byla předžalobní výzva doručena žalované dne 15. 1. 2021, kdy se přihlásila oprávněná osoba. 8. Z emailové zprávy soud zjistil, že žalovaná reagovala na výzvu žalobkyně k úhradě částky za televizní poplatky ve výši 18 225 Kč. Uvedla, že na konci roku 2019 bývalá ředitelka s někým telefonicky jednala ohledně televizní poplatků. Hotel byl od ledna 2020 pronajímán a nájemce se zavázal hradit poplatky za televizní přijímače. Nájemce dostal výpověď, jelikož si nehradil své závazky a žalovaná netušila, že nehradil také televizní poplatky. Po dobu nouzového stavu se televizory nepoužívaly, v hotelu nebyli hosté a žalovaná neměla žádné příjmy. Přiznala, že v červnu 2020 po otevření hotelu zapomněla poplatky zaplatit. Žalobkyni tímto požádala o prominutí poplatků za leden až květen 2020, když až do 1. 6. 2020 byl hotel uzavřen, dále požádala o splátkový kalendář, když doplácí dluhy po nájemci, a snížení počtu televizorů na 10 kusů. Odeslání emailové zprávy žalobkyni nebylo soudu doloženo. 9. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná je evidována jako poplatník televizních poplatků od ledna 2019, kdy na předepsaném tiskopise přihlásila 15 televizních přijímačů. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za celý rok 2020, přičemž výše poplatku za 15 televizních přijímačů je 2 025 Kč měsíčně. Výzvou ze dne 12. 1. 2021, která byla doručena žalované dne 15. 1. 2021, byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky. 10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Žalovaná se tak stala poplatníkem televizního poplatku a vznikla jí povinnost platit televizní poplatek dle ust. § 5 odst. 4 ve spojení s ust. § 6 zákona ve výši 135 Kč měsíčně za každý televizní přijímač, který používá v podnikání nebo v souvislosti s ním. Dle ust. § 3 odst. 2 zákona jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ust. § 8 odst. 8 zákona je povinen se z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala tato skutečnost. Žalovaná proto do 15 dnů ode dne, kdy byl hotel pronajat a televizní přijímače byly užívány nájemcem, měla povinnost odhlásit se z evidence žalobkyně. Žalovaná požádala o snížení počtu televizních přijímačů, ale učinila tak prostou emailovou zprávou a ke své žádosti nepřipojila čestné prohlášení, jak vyžaduje zákon ve výše uvedeném ustanovení. Jelikož k odhlášení z evidence nedošlo, zůstala žalovaná nadále poplatníkem a stíhá ji zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Žalovaná nezaplatila poplatky za období od ledna 2020 do prosince 2020, tedy za 12 měsíců, a dluží žalobkyni částku 24 300 Kč za poplatky za 15 televizních přijímačů, tj. 15 x 12 x 135 Kč. Žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost danou v ust. § 10 zákona, vyzvala žalovanou k úhradě dlužných televizních poplatků a zároveň jí poskytla přiměřenou lhůtu k jejich zaplacení. Splatnost poplatku u právnických osob je stanovena v ust. § 7 odst. 3 zákona čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Žalovaná se tak vždy 15. dnem v prvním měsíci každého kalendářního čtvrtletí ocitla v prodlení s úhradou televizního poplatku za příslušné čtvrtletí. Žalovaná v řízení netvrdila, že by žalovanou částku uhradila a neprokázala, že jí povinnost k zaplacení zanikla jiným způsobem. Soud ji proto zavázal zaplatit žalobkyni částku 24 300 Kč. S ohledem na to, že je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který kapitalizovala ke dni sepisu žaloby na částku 2 011,65 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšnou žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 272 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 972 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy, žaloby a vyjádření ze dne 10. 8. 2021 po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení tvořenou odměnou za zastoupení advokátem s odkazem k již konstantní judikatuře Ústavního soudu ČR (sp. zn. I. ÚS 3344/2012, II. ÚS 405/14, II. ÚS 1727/14 a I. ÚS 3705/14), v níž dospěl Ústavní soud k závěru, že provoz žalobkyně je financován i z prostředků, které nezískává vlastní aktivitou, nýbrž jde o majetkový transfer plynoucí od poplatníků. Činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Okresní soud přitom nemá důvod se odklánět od takto zřetelně vysloveného názoru Ústavního soudu a má za to, že náklady vynaložené žalobkyní na zastupování advokátem, nejsou v případě vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků účelné. 12. Soud umožnil žalované dlužnou částku (tj. jistinu se zákonnými úroky z prodlení) uhradit podle § 160 odst. 1 věty druhé o. s. ř. ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, neboť žalobkyně s tímto způsobem splnění dluhu souhlasila a výše splátek je přiměřená celkové výši závazku žalované. Splátky byly stanoveny k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.