CS · EN DE FR brzy

108 C 387/2020-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

ECLI: ECLI:CZ:OSKIHA:2021:108.C.387.2020.1
Datum: 2021-01-11
Předmět: 2 938 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."]
["bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: 2 938 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 2991 (89/2012 Sb.), § 2395 (89/2012 Sb.).
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 2 938 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně (do 16. 5. 2017 vystupující pod [právnická osoba]) a žalovaná spolu distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřely dne 22. 11. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen "smlouva"), ve které si ujednaly, že žalobkyně na požádání žalované poskytne v její prospěch částky a žalovaná se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Žalovaná ve smlouvě uvedla číslo [číslo obč. průkazu]. Žalovaná při uzavírání Smlouvy poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu k ověření totožnosti. Na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její žádost peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaná uvedla ve smlouvě. V bodě 4.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že žalovaná je povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru (dále jen "minimální splátka"), která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Pokud je dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Bylo ujednáno, že žalovaná má právo kdykoliv splatit i částku vyšší než je minimální splátka a že je povinna platit splátky úvěru žalobkyni bezhotovostně na její bankovní účet. Účastnice si v bodě 5.1 smlouvy dále ujednaly, že je žalovaná povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru (dále jen "poplatek za čerpání úvěru"), tedy celkem 1 000 Kč. Tento poplatek má pokrýt náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalované. V bodě 5.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalované. Dále účastnice sjednaly povinnost žalované zaplatit z peněžních prostředků, které jí byly poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20% měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15% ročně místo sjednaného úroku ve výši 20% měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalované. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 2 575 Kč. Sjednána byla také smluvní pokuta v případě, že bude žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, a to ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení (dále jen "smluvní pokuta"). Smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu. Součástí celkové dlužné částky je smluvní pokuta ve výši 363 Kč. Žalobkyně eviduje k dnešnímu dni částečnou úhradu žalované v celkové výši 6 000 Kč. Žalovaná je v prodlení splněním peněžitého dluhu. Úvěruschopnost žalované žalobkyně prověřila tak, že odečetla od příjmů žalované (měla k dispozici výplatní pásku žalované) výdaje, které žalovaná deklarovala ve své žádosti o poskytnutí úvěru a ověřila je s využitím průměrných nákladů průměrného klienta. Dospěla tak k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. 2. Žalovaná připustila, že smlouvu se žalobkyní online uzavřela s tím, že obdržela částku 5 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 000 Kč Tyto povinnosti splnila, byť sjednaný splátkový kalendář nedodržela. Není si vědoma ujednání o smluvní pokutě. Finanční prostředky potřebovala na mimořádné výdaje. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi účastnicemi byla dne 22. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč. Částka 5 000 Kč byla žalované poskytnuta. Žalovaná předložila žalobkyni výplatní pásku za říjen 2019, z níž je možno zjistit, že pravidelný hrubý příjem žalované činí 24 000 Kč. V daném měsíci jí byly vyplaceny odměny ve výši 7 000 Kč a superbonus ve výši 27 500 Kč. Žalovaná sdělila žalobkyni, že má výdaje na obživu ve výši 1 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč a ostatní náklady 1 000 Kč. 4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě věřitel poskytl žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Žalobkyně měla k dispozici pouze jedinou výplatní pásku žalované (v níž se objevují nepravidelně vyplácené příjmy v podobě prémií a superbonusu) a pokud jde o výdajovou stránku žalované, spolehla se žalobkyně pouze na prohlášení žalované o tom, jaké má výdaje. Takto tvrzené výdaje žalované žalobkyně ověřila s využitím průměrných nákladů průměrného klienta, což však také nepředstavuje vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti konkrétního klienta úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti osob žádajících o poskytnutí úvěru má být individualizováno jejich jedinečnými příjmy a výdaji, neboť jde o posouzení schopností konkrétní osoby plnit konkrétně nastavené podmínky úvěru. Navíc např. tvrzené výdaje žalované na obživu ve výši 1 000 Kč měsíčně by musely nutně v osobě vynakládající odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti vzbudit pochybnosti o své správnosti či dokonce pravdivosti. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložit odbornou péči při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 5 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni zaplatila již před podáním žaloby částku 6 000 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené byla žaloba zcela zamítnuta, neboť žalovaná částku 5 000 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni již zaplatila. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Citovaná ustanovení

§ 2395 (89/2012 Sb.)§ 2991 (89/2012 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.