110 C 274/2021-21 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu nezaplaceného jízdného, když žalovaná cestovala dne 13. 5. 2019 vlakem [číslo] [právnická osoba] mezi stanicemi [obec] a [obec] bez platné jízdenky, čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 29 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu, žalované vyměřila společnost [právnická osoba] přirážku ve výši 1 000 Kč v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Žalované tak vznikla povinnost uhradit Českým drahám 1 029 Kč. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED, reg. [číslo] se sídlem v Londýně, smlouvou o postoupení pohledávek z 15. 12. 2015, a následně byla z této společnosti postoupena dne 27. 2. 2020 na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky včetně předžalobní výzvy k zaplacení dlužné částky bylo žalované odesláno 20. 3. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. 2. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem na území Spojeného království [příjmení] [jméno] a Severního Irska (§ 3024 občanského zákoníku, dále jen „o. z.“) je v řízení dán cizí prvek. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů. Podle článku 4 bodu 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávaní a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I. bis), soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc českých soudů v předmětné věci, když žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem je právní řád České republiky podle článku 5 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.), podle něhož se smlouvy o přepravě cestujících řídí právem země obvyklého bydliště cestujícího za předpokladu, že v této zemi se rovněž nachází místo odjezdu nebo místo určení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná. 4. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne 13. 5. 2019 cestovala vlakem [číslo] provozovaným [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED, reg. [číslo] se sídlem v Londýně, smlouvou o postoupení pohledávek z 15. 12. 2015, a následně byla z této společnosti postoupena dne 27. 2. 2020 na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky, včetně předžalobní výzvy k zaplacení dlužné částky bylo žalované odesláno 20. 3. 2020. 5. Soud žalobě vyhověl, když žalovaná při jízdě vlakem porušila svou povinnost cestující, když cestovala bez platné jízdenky. Podle § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, jí vyměřila společnost [právnická osoba] kromě jízdného ve výši 29 Kč přirážku ve výši 1 000 Kč s odkazem na § 37 odst. 7 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách v souladu s tarifem Českých drah. S ohledem na shora uvedené je žalovaná povinna uhradit 1 029 Kč. 6. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu v souladu s ustanovením § 1887 a násl. o. z. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po provedené jízdě bez platné jízdenky. 7. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, účelně vynaložené náklady ve výši 1 489 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměnu za právní zastoupení za tři úkony po 200 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. 600 Kč, když soud má za to, že je třeba odměnu přiznat podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak to bylo zjištěno z elektronické evidence níže podepsaného soudu. Předmětem plnění je tarifní hodnota nepřevyšující 50 000 Kč. Jedná se tedy o typový případ bagatelního sporu zahájeného tzv. formulářovou žalobou. Dále byly přiznány tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 shora citované vyhlášky, tj. 300 Kč, a 21% DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku, což představuje 189 Kč.