110 C 345/2020-29 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu 2. 7. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované úhrady 1 000 Kč s úrokovým příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně“) dne 21. 1. 2014 elektronicky smlouvu o zápůjčce, na základě které předchůdkyně poskytla žalované jistinu zápůjčky ve výši 1 000 Kč (viz oprava žalobních tvrzení z 30. 8. 2020 čl. 18 spisu). Žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni jistinu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky dne 10. 3. 2014. Žalovaná jistinu neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017 postoupena z předchůdkyně na žalobkyni. 2. Soud musel primárně vyřešit otázku mezinárodní příslušností, neboť žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána podle článku 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), neboť žalovaná jako spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je právní řád České republiky podle článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků (právní zástupkyně žalobkyně se omluvila) v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud řešil v prvé řadě otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně, tj. okolnost, zda lze mít v řízení za prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení. 5. Soud v tomto směru plně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, který sice byl vydán za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale je možno jej bez dalšího aplikovat i na úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), který obsahuje v § 1882 odst. 1 o. z. prakticky totožnou úpravu, jaká byla obsahem dřívějšího § 526 odst. 1 obč. zák. Podle výše zmíněného rozhodnutí je právní skutečností, na kterou je vázána změna osoby oprávněné přijmout plnění, mimo jiné i oznámení postupitele dlužníkovi. Až tento notifikační úkon pak vyvolá zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění). 6. Bylo tedy na žalobkyni, aby v průběhu řízení svou aktivní věcnou legitimaci ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalované postupitelem o postoupení pohledávky. Přitom je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. 7. Žalobkyně jako důkaz k prokázání své aktivní věcné legitimace označila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní dne 27. 12. 2017, včetně přílohy s odkazem na řádek [číslo] Smlouvu o postoupení pohledávek, ani přílohu však soudu nedoložila. K důkazu byla předložena smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. se sídlem na [anonymizováno] a žalobkyní z 21. 12. 2017 bez přílohy. Žalobkyně tedy neprokázala smlouvou o postoupení pohledávek postoupení pohledávky z předchůdkyně na žalobkyni. 8. Dále žalobkyně předložila soudu oznámení o postoupení pohledávky (notifikační úkon) spolu s dokladem o odeslání žalované, které by případně mohlo prokázat okolnost, že tento notifikační úkon se dostal do sféry dispozice žalované, a že tedy věřitelkou v době postoupení pohledávky, tj. předchůdkyní, bylo žalované oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 adresovaného žalované bylo zjištěno, že [právnická osoba] informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. Žalobkyně soudu předložila podací arch, ze kterého soud zjistil, že žalované ještě pod příjmením„ Hurichová“ byla zaslána zásilka RR286042734, přičemž datum, kdy došlo k odeslání, je zcela nečitelné, navíc bez bližšího označení a s absencí skutkové tvrzení, k čemu se podací arch vztahuje, příp. k průkazu jaké tvrzené skutečnosti má sloužit. 10. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně bylo zjištěno, že tato dne 13. 2. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, jež ji vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 1. 2014. Předžalobní výzva byla odeslána žalované prostřednictvím České pošty dne 2. 3. 2020. 11. S ohledem na shora uvedené, soud dospěl k závěru, že předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyni nepodařilo aktivní věcnou legitimaci prokázat, když smlouva odkazuje na přílohu (ze které by měl být patrný seznam postoupených pohledávek, konkrétně postoupení pohledávky za žalovanou), která však soudu předložena nebyla. Pokud jde o vyrozumění žalované postupitelem (předchůdkyní) o postoupení pohledávky, tento notifikační úkon učinil sice (správně) postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, avšak podle § 1882 odst. 1 o. z. se žalobkyni nepodařilo prokázat jeho doručení (odeslání) žalované, a navíc se tento notifikační úkon vztahuje k jiné smlouvě, a to, ke smlouvě o úvěru [číslo] (nikoliv tedy ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 1. 2014). Bez splnění těchto okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení předmětné pohledávky za splněné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání své aktivní legitimace ve sporu. 12. Žaloba byla pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v něm plně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.