111 C 347/2021-37 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplatit částku 1 492 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 75 Kč za dobu od 12. 9. 2020 do 22. 4. 2021 s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dlužné pojistné ze smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla uzavřené dne 7. 6. 2017, sjednané pojistné nebylo zaplaceno za dobu od 7. 6. 2020 do 11. 9. 2020 a to ani po odeslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání dne 10. 12. 2021 se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, předvolání bylo žalovanému doručeno dne 22. 11. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaný se z účasti neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státní příslušník Slovenské republiky, byl v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 26 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Tato konkludentní volba soudu, neboli podřízení se příslušnosti, převažuje nad všemi ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně sjednané příslušnosti podle čl. 25 (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 24. 6. 1981 ve věci C -150/80 Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi, body 9–11; srov. také DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář, C. H. Beck, 2009, s. 2965). Jelikož žalovaný se k žalobě nevyjádřil a pravomoc soudu tak nebylo možno opřít o ustanovení článku 26 nařízení Brusel I bis, soud byl oprávněn přezkoumat svou mezinárodní příslušnost. V dané věci existovala prorogační doložka, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu, a to v článku 18 odst. 2 smluvních podmínek účinných od 1. 1. 2015. Doložkou byla sjednána pravomoc soudů České republiky. Ujednání odpovídalo i článku 14 bodu 1 nařízení Brusel I bis, dle něhož pojistitel může žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo, a to rovněž dle volby práva provedené smluvními stranami v článku 18 odst. 1 smluvních podmínek (viz článek 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, tzv. Řím I). 4. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalobkyně jako pojistitel uzavřela s žalovaným jako pojistníkem pojistnou smlouvu o odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [číslo] dne 7. 6. 2017 s počátkem pojištění téhož dne, datum ukončení smlouvy výslovně dohodnut nebyl, pojištění se týkalo vozidla [anonymizováno], [registrační značka] (ve smlouvě byl uveden i VIN kód), vlastníkem a provozovatelem vozidla byl žalovaný, žalovaný byl povinen dle smlouvy platit roční pojistné v celkové výši 1 866 Kč se splatností ke dni uzavření smlouvy, pojistné mělo být hrazeno 1x ročně. Žalovaný souhlasil s elektronickou komunikací. Součástí smlouvy byly pojistné podmínky a přehled poplatků za úkony žalobkyně účinné ke dni uzavření smlouvy. Žalovaný pojistné zaplatil za rok 2017 až 2019, pojistné splatné ke dni 7. 6. 2020 již nezaplatil, žalobkyně mu kromě pojistného za dobu od 7. 6. 2020 do 11. 9. 2020 ve výši 592 Kč účtovala i poplatky za upomínání ke dni 22. 9. 2020, 23. 9. 2020 a 19. 10. 2020 vždy ve výši 300 Kč, výše poplatků byla dána sazebníkem žalobkyně účinným ke dni 1. 7. 2016. Žalobkyně vyhotovila žalovanému upomínku k úhradě dluhu na pojistném s tím, že nebude-li do 31 dnů ode dne doručení upomínky dlužné pojistné zaplaceno, pojištění zanikne dnem následujícím po marném uplynutí stanovené lhůty. Upomínka byla žalovanému doručena uložením na poště dne 27. 7. 2020, dne 11. 8. 2020 byla vhozena do domovní schránky s označením žalovaného na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalovaného nároku prostřednictvím advokáta dopisem ze dne 21. 1. 2021, jenž byl dle výpisu z podacího archu pošty téhož dne odeslán také na adresu [adresa žalovaného]. 5. Zjištěný skutkový stav soud z právního hlediska posoudil tak, že mezi účastníky se jedná o případ povinného pojištění dle § 2779 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), k jehož vzniku došlo na základě uzavření pojistné smlouvy dle § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Uzavřením smlouvy vznikla žalovanému povinnost vůči žalobkyni zaplatit pojistné ve stanovené výši. Pojistné bylo sjednáno jako běžné pojistné, nešlo o pojistné jednorázové. V řízení nevyšlo nijak najevo, že žalovaný sjednané pojistné za dobu od 7. 6. 2020 do 11. 9. 2020 zaplatil, dluží proto na nezaplaceném pojistném částku 592 Kč a na nezaplacených smluvních poplatcích částku 900 Kč (ujednání pro případ porušení smluvené povinnosti dle § 2048 o. z.), celkem částku 1 492 Kč, kterou je žalobkyni povinen zaplatit a to včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., protože žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou pojistného nejpozději ke dni 8. 6. 2020, přičemž výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně požadovala úrok v kapitalizované výši pouze za dobu od 12. 9. 2020 do 22. 4. 2021. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva v celkové výši 1 489 Kč. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce 189 Kč.