111 C 369/2020-33 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplatit částku 2 984 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 884 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávala žalovanému elektřinu na smluvené odběrné místo, žalovaný za odběr nezaplatil žalovanou částku, neučinil tak ani po výzvě žalobkyně, která byla zpoplatněna částkou 100 Kč, žalovaná částka nebyla uhrazena ani po následující předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, datum doručení žaloby a předvolání k jednání bylo stanoveno dnem 30. 11. 2020, k doručení došlo náhradní formou dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavila ani žalobkyně a její zástupce, jenž se z účasti u jednání omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním příslušníkem [země], byl v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 26 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Tato konkludentní volba soudu, neboli podřízení se příslušnosti, převažuje nad všemi ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně sjednané příslušnosti podle čl. 25 (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 24. 6. 1981 ve věci C -150/80 Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi, body 9–11; srov. také DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář, C. H. Beck, 2009, s. 2965). V dané věci nebyla zjištěna existence prorogační doložky, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu. Kritérium pro určení pravomoci proto soud nalezl v článku 18 bodu 2 nařízení Brusel I bis (smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště). Soud proto dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v této věci dána je, když žalovaný spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo, kdy při absenci volby práva bylo použito ustanovení článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, tzv. Řím I., dle něhož se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 18. 3. 2019 soud zjistil, že byla písemně uzavřena mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako zákazníkem na dodávku elektřiny na odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (současně i korespondenční adresa), doba trvání smlouvy dohodnuta nebyla. Z obchodních podmínek dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí účinných od 25. 5. 2018 bylo zjištěno, že v čl. IV. odst. 4, 5 si strany dohodly provedení vyúčtování spotřeby elektřiny fakturou, kterou odešle na korespondenční smluvně dohodnutou adresu s tím, že faktura je splatná do 14 dnů od jejího vystavení, v čl. IV. odst. 12 si dohodly, že ostatní platby dle smlouvy, např. smluvní pokuty, škody, úroky z prodlení, náhrady, budou vyúčtovány samostatnou fakturou splatnou do 14 dnů od jejího vystavení, v čl. IV. odst. 9 d) si strany dohodly, že zákazník je povinen uhradit dodavateli poplatek ve výši 100 Kč za každou jednotlivou upomínku k zaplacení, v čl. VI. odst. 1 si strany dohodly, že zásilka bude považována za doručenou v případě odeslání dopisem nebo doporučeným dopisem třetí den od dne předání držiteli poštovní licence. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyně ji žalovanému vystavila dne 13. 12. 2019 za období od 1. 7. 2019 do 30. 11. 2019 na částku 2 884 Kč se splatností dne 27. 12. 2019. Faktura byla adresována na smluvní adresu žalovaného. Z výzvy k úhradě nedoplatku ze dne 16. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně v zastoupení advokátem vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 884 Kč za fakturovanou spotřebu elektřiny, a k úhradě částky 100 Kč za výzvu k úhradě dluhu vystavenou dne 21. 1. 2020, a to ve lhůtě do 26. 7. 2020. Upomínka byla poštou odeslána na smluvní adresu žalovaného dne 16. 7. 2020. 5. Z hlediska skutkového stavu dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně jako obchodník s elektřinou uzavřela s žalovaným jako zákazníkem smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do sjednaného odběrného místa, doba ukončení smlouvy sjednána nebyla, cena za odběr byla žalovanému účtována fakturami, splatnost faktur byla dohodnuta do 14 dnů od vystavení faktury, současně byla dohodnuta fikce doručení zásilky nebo doporučené zásilky třetí den od dne předání držiteli poštovní licence, žalobkyně vystavila jednu fakturu na cenu dodané elektřiny na částku 2 884 Kč, žalovaný na tuto pohledávku nic nezaplatil, žalobkyně žalovaného upomenula k úhradě upomínkou, za kterou si mohla dle smluvní dohody účtovat poplatek ve výši 100 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána na smluvní adresu dne 16. 7. 2020. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky vznikl závazek na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Na základě tohoto smluvního vztahu byla žalobkyně povinna elektřinu dodávat na smluvené odběrné místo a žalovaný byl povinen tuto odebírat a žalobkyni za dodanou elektřinu zaplatit. Hodnotu dodané elektřiny žalobkyně žalovanému účtovala prostřednictvím faktur. Žalovanému byla proto tímto rozsudkem uložena povinnost zaplatit částku za odběr ve výši 2 884 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Nárok na úrok z prodlení vyplynul z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), protože žalovaný se do prodlení poprvé dostal dne 28. 12. 2019. Výše úroku byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je současně povinen zaplatit i dlužnou částku ve výši 100 Kč z titulu smlouvou sjednaného nároku, kdy podle § 2048 o. z. je smluvní pokuta ujednání pro případ porušení smluvené povinnosti a žalovaný porušil svou smluvní povinnost tím, že nezaplatil nedoplatek na spotřebě, ve smluvním ceníku byla uvedena paušální výše nákladů za upomínku k úhradě dluhu ve výši 100 Kč za jednu. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 1 489 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby částku 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 189 Kč.