112 C 391/2020-34 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou doručenou soudu dne 7. 9. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 3 048 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaný dne 9. 6. 2020 ve dvou případech cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní (metro C) a při kontrole prováděné pověřeným zaměstnancem žalobkyně se neprokázal platným jízdním dokladem. V důsledku toho mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč včetně přirážky k němu ve výši 1 500 Kč za každou jízdu bez dokladu, což dosud neučinil, a to ani přes předžalobní výzvu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 9. 6. 2020 cestoval metrem – linkou C veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní a v průběhu přepravy (v 14:57 hod) byl kontrolován přepravním revizorem, kterému se neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole byl sepsán zápis [číslo] který žalovaný podepsal, přičemž totožnost žalovaného byla při kontrole zjištěna z jeho občanského průkazu. [příjmení] dne v 15:09 hod byla u žalovaného provedena další přepravní kontrola, o níž byl sepsán zápis [číslo] neboť se žalovaný opětovně neprokázal při jízdě metrem C platným dokladem. I tento zápis žalovaný podepsal a jeho totožnost byla zjištěna z občanského průkazu. Žalovanému bylo při kontrolách uloženo uhradit jízdné 24 Kč a přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč s tím, že pokud ji uhradí v hotovosti na místě nebo do 15 dnů od provedené kontroly, sníží se přirážka na 800 Kč. Dne 25. 8. 2020 zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému doporučeně předžalobní výzvu k úhradě žalované částky. Žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným tím, že žalovaný použil ve dvou případech dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě podle § 2550 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému právo, aby jej žalobkyně jako dopravce dopravila do místa určení a současně mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné stanovené Tarifem [anonymizováno] integrované dopravy, a to ve výši 24 Kč. Protože však žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu, je podle § 37 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách povinen uhradit přirážku k jízdnému, která byla stanovena Smluvními přepravními podmínkami částkou 1 500 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný jízdné včetně přirážky k jízdnému uhradil, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uskutečnění jízd bez dokladu, tj. od 10. 6. 2020 do zaplacení, neboť splatnost dlužných částek nastala dnem provedení kontroly, kdy bylo právo na jejich úhradu u žalovaného uplatněno. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis tzv. formulářové žaloby po 200 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč k těmto úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 stejné vyhlášky a 21 % DPH z odměny a režijních paušálů, tj. z částky 900 Kč, což činí 189 Kč.