116 C 317/2021-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 4. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 31. 12. 2015 do zaplacení, dále pak kapitalizovaného úroku ve výši 2 600 Kč. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] S.a.r.l., a žalobkyní [název žalobkyně], když k témuž dni došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. O změně věřitele byla žalovaná informována dopisem ze dne 17. 9. 2018. Žalovaná dne 15. 10. 2005 uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč, kdy úhrady měly být provedeny do rukou osoby uvedené v článku 13 smluvních podmínek. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. 14. 10. 2006. Žalovaná uhradila částku 4 040 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena na přechodného věřitele [právnická osoba] S.a.r.l., s účinností od 1. 7. 2015. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 12 600 Kč, jistina 10 000 Kč, poplatek 2 600 Kč. Upomínkou ze dne 12. 4. 2021 byla žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky. Tato požaduje úhradu jistiny. 2. Dne 15. 10. 2005 uzavřeli společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitel) a žalovaný smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě půjčil původní věřitel žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč formou 52 týdenních splátek po 320 Kč, tyto skutečnosti má soud za zjištěny z vyhotovení smlouvy o půjčce. Z oznámení o postoupení pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek má soud za zjištěno, že původní věřitel jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 19. 6. 2015 smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž se nachází také pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Z předžalobní upomínky a poštovního podacího archu má soud za prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 10 000 Kč, která byla žalované fakticky půjčena, se zavázala zaplatit žalobkyni také souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, představující 199,4 % půjčené částky. Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 téhož předpisu jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdce žalobce) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, kdy ani ona neočekávala, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčky, bez toho aniž by musela platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné jsou proto celé smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017 č. j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 téhož předpisu. V případě smlouvy ze dne 15. 10. 2005 (předána částka 10 000 Kč) žalovaná již žalobkyni zaplatila částku 4 040 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaná nadále dluží žalobkyni pouze částku 5 960 Kč, k jejímuž zaplacení byla žalovaná zavázána. Žalobkyně má také v souladu s § § 1968 a 1970 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené jako nedůvodná zamítnuta. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.