117 C 252/2021-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 672 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byl vyplácen finanční příspěvek namísto stravy v době, kdy pobýval v [anonymizována dvě slova] [obec], [ulice a číslo]. Na tento příspěvek má žalovaný nárok za dobu své přítomnosti v azylovém zařízení a za dny, kdy v zařízení není přítomen, je povinen jej vrátit. Žalovaný byl v azylovém zařízení evidován od 25. 3. 2020 a pobíral příspěvek namísto stravy. Dne 12. 5. 2020 byl žalovanému vyplacen tento příspěvek dopředu na dobu 14 dnů ve výši 1 802 Kč, avšak žalovaný azylové zařízení dne 12. 5. 2020 opustil, čímž ztratil nárok na příspěvek namísto stravy. Ke dni 29. 9. 2020 byly ukončeny služby poskytované žalovanému v azylovém zařízení a za tento den mu náleží příspěvek, který byl odečten z celkového dluhu. Žalovaný tak měl nárok na vyplacení příspěvku namísto stravy pouze za 1 den, tj. za poslední den pobytu v azylovém zařízení, a to ve výši 130 Kč. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 29. 9. 2020 v termínu do 28. 10. 2020, avšak bezvýsledně. 2. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný pobýval v pobytovém středisku od 25. 3. 2020. Dne 12. 5. 2020 byl žalovanému vyplacen příspěvek namísto stravy v celkové výši 1 802 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V azylovém zařízení byl přítomen ve dnech 25. 3. 2020 až 12. 5. 2020. Dne 12. 5. 2020 byl odepsán pro svévolný odchod ze zařízení a za tento den mu finanční příspěvek také náleží. Žalobkyně tak eviduje za žalovaným dluh v celkové výši 1 602 Kč za 13 neodbydlených dnů. K zaplacení této částky byl žalovaný vyzýván výzvou k úhradě ze dne 29. 9. 2020, a to nejpozději do 28. 10. 2020. Tuto výzvu žalovaný osobně převzal dne 29. 9. 2020. Zároveň toho dne převzal i oznámení o ukončení poskytování služeb v PoIS [obec], když žádost žalovaného o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta. 4. Za dobu přítomnosti žalovaného v azylovém zařízení mu ve smyslu § 42 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb. náleží mimo jiné strava a není-li poskytována pak ve smyslu § 42 odst. 4 téhož zákona příspěvek namísto stravy, to vše pouze za dobu jeho skutečného pobytu v azylovém zařízení. Žalovanému byl vyplacen příspěvek na dobu 14 dnů, avšak on azylové zařízení opustil a je proto povinen ve smyslu § 42 odst. 4 téhož zákona část vyplaceného příspěvku ve výši 1 602 Kč žalobkyni vrátit, k čemuž byl také žalobkyní vyzván do 28. 10. 2020. Svůj dluh nezaplatil a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto negativním výrokem, neboť procesně úspěšná žalobkyně po žalovaném náhradu nákladů řízení nepožadovala. 6. Žalobkyně je v řízení osvobozena od placení soudního poplatku a na žalovaného tak ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. přešla poplatková povinnost ve výši 1 000 Kč. K zaplacení soudního poplatku byl žalovaný tímto rozsudkem také zavázán.