130 C 1/2021-58 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 21. 8. 2018 smlouvu [číslo] o poskytování služby televizního vysílání. Služba byla poskytována až do 31. 3. 2019, kdy byla smlouva ukončena odstoupením ze strany žalobkyně, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou odměn za služby. Žalovaná tak byla povinna do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatý set-top-box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno]. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena dne 21. 8. 2018 smlouva o poskytování služby Internet [číslo]. Služba byla poskytována do 28. 2. 2018, kdy byla ukončena. Žalovaná byla povinna do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatý Modem TP – [příjmení] [jméno] – [anonymizováno] sériové [číslo]. Protože žalovaná technická zařízení nevrátila, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Výzvou ze dne 4. 6. 2020 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvních pokut za nevrácení zařízení celkem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání, k němuž byla řádně a včas předvolána, se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila, soud proto věc projednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní (tehdy podnikající pod [právnická osoba]) a žalovanou dne 21. 8. 2018. Předmětem smlouvy bylo poskytování služeb DIGI TV [číslo] na dobu 24 měsíců a pronájem technického zařízení STB NET Arris. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč v případě nevrácení zapůjčeného koncového zařízení. Součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a Zvláštní podmínky pro službu DIGI TV. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní (tehdy podnikající pod [právnická osoba]) a žalovanou dne 21. 8. 2018. Předmětem smlouvy bylo poskytování služeb Internet 50 na dobu 24 měsíců a nájem technického zařízení TP-Link TD W9970B. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč v případě nevrácení zapůjčeného STB nebo CAM. Součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky a reklamační řád pro službu DIGI TV. Z Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací soud zjistil, že bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy písemně odstoupit v případě, že by účastník byl v prodlení s placením sjednané odměny za poskytované služby. Ze zvláštních podmínek pro službu DIGI INTERNET soud zjistil, že žalobkyně nabízí ke službě vlastní koncová zařízení obvykle formou prodeje nebo pronájmu a že v případě ukončení smlouvy je účastník povinen koncové zařízení vrátit ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 8. 2. 2019 soud zjistil, že tato výzva obsahovala sdělení adresované žalované, podle něhož žalovaná dlužila žalobkyni na službách 3 263 Kč, které jí byly poskytovány na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] žalobkyně proto ke dni 30. 11. 2018 omezila poskytování služeb a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 28. 2. 2019 s tím, že marným uplynutím této lhůty smlouva bez dalšího skončí. Současně bylo uvedeno poučení o povinnosti vrátit zapůjčené technické zařízení po skončení smlouvy pod sankcí smluvní pokuty. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 6. 3. 2019 soud zjistil, že tato výzva obsahovala sdělení adresované žalované, podle něhož žalovaná dlužila žalobkyni na službách 1 559 Kč, které jí byly poskytovány na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] žalobkyně proto ke dni 31. 12. 2018 omezila poskytování služeb a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 31. 3. 2019 s tím, že marným uplynutím této lhůty smlouva bez dalšího skončí. Současně bylo uvedeno poučení o povinnosti vrátit zapůjčené technické zařízení po skončení smlouvy pod sankcí smluvní pokuty. Z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 27. 5. 2020 výzvu k vrácení technických zařízení set-top box/CA Modul/modem sériové číslo [anonymizováno] a sériové [číslo] které byly žalované zapůjčeny na základě smluv [číslo] [číslo] zaplacení smluvních pokut za nevrácení těchto zařízení v celkové výši 10 000 Kč. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byly dne 21. 8. 2018 uzavřeny smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, a to smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování služby DIGI TV na dobu 24 měsíců, a smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování internetu na dobu 24 měsíců. Po právní stránce soud posoudil tyto smlouvy jako smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Dle smluv měla být žalované za účelem poskytování sjednaných služeb přenechána k užívání technická zařízení, a to STB NET Arris v případě televizního vysílání a TP-Link TD [anonymizováno] v případě internetu. Zda byla tvrzená zařízení žalované skutečně předána a u ní nainstalována, nebylo v řízení prokázáno. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno, že žalobkyně způsobem sjednaným ve smlouvě od obou smluv odstoupila, neboť ani písemné odstoupení od smlouvy, natož doklad o jejich doručení nebo alespoň o odeslání žalované, nebyly k důkazu nabídnuty. Pokud se jedná o předložené upomínky ze dne 8. 2. 2019 a 6. 3. 2019, tak ty nelze považovat za odstoupení od smlouvy, navíc ani u nich nebyl předložen důkaz prokazující minimálně jejich odeslání. Za této situace nemá soud za prokázáno, že došlo k ukončení předmětných smluv, s nímž byla spojena povinnost žalované vrátit technická zařízení. Tím pádem soud nemohl ani dospět k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu, jejíž zaplacení se v tomto řízení domáhala. Žalobkyně se k jednání soudu neodstavila, nemohla být proto těchto nedostatcích soudem ani poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud tedy žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.