130 C 20/2021-26 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 531 Kč z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému v souvislosti s jízdou v dopravním prostředku žalobce bez platného jízdního dokladu dne 13. 7. 2012 a 16. 12. 2013. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. Po provedeném dokazování, a to z listinných důkazů předložených žalobcem, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný cestoval dne 13. 7. 2012 autobusovou linkou č. 33 a dne 16. 12. 2013 tramvajovou linkou č. 1 provozovanými žalobcem. V průběhu přepravy byl kontrolován oprávněnými zaměstnanci žalobce, kterým se neprokázal platnými jízdními doklady. Po provedených kontrolách uzavřel žalobce se žalovaným Dohody s cestujícím č. I [číslo] a č. I [číslo], v nichž žalovaný uznal co do důvodu a výše pohledávky žalobce za jeho osobou sestávající z dlužného jízdného a přirážky k jízdnému. Jízdné za jízdu v roce 2012 činilo 15 Kč, přirážka k jízdnému 1 000 Kč. Jízdné v roce 2013 činilo 16 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč Tyto částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobci nejpozději do patnácti kalendářních dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla při kontrole v roce 2012 zjištěna z náhradního dokladu [číslo] v roce 2013 z [číslo obč. průkazu] Dohody žalovaný podepsal. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky došlo dne 13. 7. 2012 a 16. 12. 2013 k uzavření smluv o přepravě osob dle ust. § 760 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Žalovanému tak vzniklo právo, aby jej žalobce přepravil do místa určení, a současně povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3 a 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Jízdné bylo stanoveno žalobcem ve výši 15 Kč v roce 2012 a 16 Kč v roce 2013. Protože se žalovaný neprokázal platnými jízdními doklady, vzniklo žalobci oprávnění požadovat po žalovaném přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč v roce 2012 a 1 500 Kč v roce 2013, a to v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, pokud jde o tramvajovou linku, a v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c), odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, pokud jde o autobusovou linku. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 2 531 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšného žalovaného nahradit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a za sepis žaloby ve výši po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.