106 C 203/2022-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jenž byla soudu doručena dne 28. 2. 2022, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 11. 2021 mezi společnosti [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne 13. 5. 2019 úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 13. 7. 2019. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictví své webové stránky [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy a po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní Úvěrové smlouvy. Žalovaný návrh akceptoval a původní věřitel vyplatil žalovanému úvěr dne 13. 5. 2019, když byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr nebyl dosud vrácen, žalovaný byl upomínán, ovšem bezvýsledně. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební neschopnosti vůči žalovanému. Právní zástupce žalobkyně pak odeslal žalovanému dne 3. 12. 2021 předžalobní upomínku k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 16. 8. 2022, se nedostavil žádný z účastníků, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud jednal a rozhodl o věci samé vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. Na základě provedeného dokazování činí soud závěry o tomto skutkovém stavu: Z účtu společnosti [právnická osoba], byla odeslána na účet žalovaného vedeného u [příjmení] [příjmení] č. účtu [bankovní účet] dne 13. 5. 2019 částka 4 000 Kč. Platba byla provedena platební bránou ThePay, pod ID transakcí [číslo]. Žalovaný byl předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 12. 2021 vyzýván k plnění pohledávky, vyplývající ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 13. 5. 2019 mezi společnosti [právnická osoba], a žalovaným. Výzva byla odesílána dne 3. 12. 2021 a žalovanému byla určena lhůta k plnění do tří dnů. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společnosti [právnická osoba], a žalobkyní dne 19. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaného postoupena žalobkyni. Žalobkyně v tomto řízení tvrdila, že uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru dne 13. 5. 2019, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 4 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webových stránek, na kterých se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy. Zaslal původnímu věřiteli Žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a akceptoval navrhované znění Smlouvy. Žalobkyně doložila k tomuto tvrzení pouze listinu označenou Smlouva o spotřebitelském úvěru bez uvedeného data, bez podpisu za žalovaného. Tato listina dle soudu neprokazuje vznik smluvního vztahu mezi účastníky. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí ze strany soudu nemohlo být dáno poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit tvrzení a dokazování ohledně vzniku smluvního vztahu. Poučovací povinnost soudu se váže pouze na jednání. Z doložených listin nevyplývá uzavření smlouvy a smluvní žalobkyně vztah neprokázala ani jiným způsobem. Soud uzavírá, že žalobkyni se nepodařilo prokázat existenci smluvního vztahu, na základě kterého by žalovanému vznikla povinnost k plnění. Soud se dále zabýval otázkou, zda je zde dán mimosoudní důvod k plnění. Ve věci bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], provedla úhradu částky 4 000 Kč na účet žalovaného. Toto doložila jednak potvrzením o provedení platby, ale zároveň bylo to prokázáno sdělením banky žalovaného, že je žalovaný majitelem účtu, na který byla částka 4 000 Kč dne 13. 5. 2019 připsána. Toto tvrzení nebylo žádným způsobem rozporováno. Toto plnění je při absenci smluvního vztahu možno považovat za plnění z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného vůči žalobkyni ve smyslu ust. § 2991 o. z. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni nenavrátil, neposkytl jí ani žádnou úhradu. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 4 000 Kč. Splatnost pohledávky je dána od předžalobní výzvy k plnění, která byla odesílána dne 3. 12. 2021 a ve které měl žalovaný lhůtu k plnění stanovenou na tři dny. Ve smyslu ust. § 573 o. z. je možno výzvu považovat za doručenou dne 8. 12. 2021. Pokud měl plnit do tří dnů od doručení výzvy, pak to bylo do 11. 12. 2021 a od 12. 12. 2021 je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Výše příslušenství se pak řídí Nařízením vlády [číslo] Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § [číslo]. Tak, jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v této části zamítnuta. Jedná se o zamítnutí v rozsahu příslušenství, na které žalobkyni nevznikl nárok, neboť do prodlení se dostala až od 12. 12. 2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč, soudní poplatek činí 400 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhlášky 170/96 Sb. ust. 14b odst. 1 bod jedna a odst. § 5 v sazbě jednoho úkonu ve výši 200 Kč, byly přiznány tři úkony po 200 Kč (příprava, převzetí, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), 3x režijní paušál po 100 Kč a 21 % DPH ze všech položek mimo soudního poplatku. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně tak, jak je to uvedeno ve výroku rozhodnutí.