108 C 171/2022-93 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 3 323,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) se jako poskytovatel finančních produktů pod značkou [anonymizováno] uzavřela se žalovanou dne 4. 1. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 19 600 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky, to vše ve 34 měsíčních splátkách po 715 Kč. Žalovaná podepsala smlouvu zadáním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí odeslaným na ověřené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované. Měl k dispozici informace poskytnuté žalovanou, které ověřil za použití nezávisle ověřitelných údajů. Její příjem verifikoval. K ověření údajů o výdajích žalované původní věřitel využil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, údaje o výši normativních nákladů na bydlení. Původní věřitel dále učinil dotaz na bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a registr SOLUS. Co do výdajů předchůdce žalobkyně porovnal výši výdajů uváděných žalovanou s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima. Smluvní strany sjednaly oprávnění původního věřitele v případě kvalifikovaného porušení smlouvy žalovanou, zesplatnit úvěr a naúčtovat žalované smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně a včas, nezaplatila splátky splatné v srpnu a září 2021. Na úhradu svého závazku ze smlouvy o úvěru zaplatila celkem 22 450 Kč. V návaznosti na porušení povinností žalované a zesplatnění úvěru bylo žalované dne 26. 11. 2021 zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 3 323,21 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 2 745,30 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 77,94 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Žalovaná je v prodlení se zaplacením žalované částky a žalobkyně se domáhá také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 4. 1. 2019 je datováno vyhotovení smlouvy o úvěru mezi společností [právnická osoba], [IČO] (později [právnická osoba]) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Předmětem smlouvy bylo vymezení smluvních práv a povinností při poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 13,49 % ročně. Listina neobsahuje podpis žalované. Dne 4. 1. 2019 vyplatil původní věřitel na účet žalované částku 19 600 Kč. 3. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní však tato skutečnost neplyne. Listina označená jako smlouva o úvěru sice obsahuje identifikační údaje žalované, postrádá však jakýkoliv projev vůle žalované, aby mohla být důkazem o vzniku dvoustranného závazku mezi žalovanou a žalobkyní. Předložená smlouva neobsahuje podpis žalované a i v případě tvrzení o jejím uzavření prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. I pokud by žalovaná samotný dokument podepsala připojením určitých dat sloužících k podpisu, vždy je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby a integritu, tedy následnou nezměnitelnost, podepsaného dokumentu. Žalobkyně přes poučení soudu nepředložila žádný důkaz, ze kterého by bylo možno zjistit jakékoliv právní jednání žalované. Na žalobkyni leželo důkazní břemeno o jí tvrzených skutečnostech a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaná tvrzení žalobkyně nerozporovala (neboť byla po celou dobu řízení nečinná), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalované nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. O nutnosti vést další dokazování o dosud neprokázaných skutečnostech byla žalobkyně soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. a přes poučení soudu žádné další důkazy nenavrhla. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala smluvní právní důvod svého nároku, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je prokázáno, že původní věřitel odeslal žalované na její účet částku 19 600 Kč a za absence jakéhokoli smluvního důvodu přijetí této částky se jedná o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaná povinna žalobkyni jako nástupkyni původního věřitele vydat. Žalovaná však již plnila částku 22 450 Kč. S ohledem na výše uvedené byla proto žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť své bezdůvodné obohacení již žalovaná vrátila. 4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.