108 C 215/2022-29 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti všem žalovaným výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně po každém z nich. Žalobu odůvodnila tvrzením, že je matkou všech žalovaných, do doby než byli schopni se sami živit, o ně pečovala a poskytovala jim výživu. Žalovaní o ni nejeví zájem a vyhýbají se jí. Žalobkyně nemá žádný příjem. Neví nic konkrétního o poměrech žalovaných, ale vídá je jezdit v luxusních vozech, nosit značkové oblečení a luxusní šperky. Ví, že jezdí na zahraniční dovolené. Ani jeden ze žalovaných o žalobkyni nejeví žádný zájem, vyhýbají se jí a nejsou ochotni jí přispívat na výživu. Žalobkyně se proto domáhá svých práv soudní cestou. 2. 1) žalovaná namítla, že skutečnosti uvedené v žalobě nejsou pravdivé. Žalobkyni označila za alkoholičku, které se již před lety pokoušela pomoci, avšak žalobkyně ji okradla a děti 1) žalované z toho měly trauma. 1) žalovaná je samoživitelka, nemá dostatečný příjem, je v insolvenci a nemá finanční prostředky na to, aby platila žalobkyni jakoukoliv částku na její výživu. 3. 2) žalovaná namítla, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy. Se žalobkyní není minimálně 10 let v žádném kontaktu, žalobkyně o ni a její rodinu nejeví vůbec žádný zájem. Sama žalobkyně se celé roky nesnaží svou situaci nijak řešit, nehledá si práci, nepobírá dávky. Po svých dětech žádá jen peníze, pomoc při hledání práce a zajištění jídla v minulosti odmítla. 4. 3) žalovaný uvedl, že není schopen přispívat na výživu žalobkyně jakoukoliv částkou. Je ve výkonu trestu odnětí svobody, a přestože je pracovně zařazen, nemá dostatek finančních prostředků, protože musí splácet dluhy a plnit vyživovací povinnost ke svým dvěma dětem. 5. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně, ač řádně předvolána, nedostavila. 6. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Řízení o žalobě, na jejímž základě mají žalovaní jako potomci plnit vyživovací povinnost žalobkyni jako matce, je řízením sporným, v němž má každá z procesních stran práva a povinnosti. Procesní povinností žalobkyně, chce-li být se svou žalobou úspěšná, bylo tvrdit a prokázat, že jsou splněny podmínky pro to, aby byli žalovaní zavázáni plnit svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni. Tuto svou povinnost žalobkyně neplnila. S výjimkou podání žaloby byla v řízení pasivní, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Pokud by se žalobkyně k jednání dostavila, byla by soudem poučena o svých procesních povinnostech ve smyslu § 118a o. s. ř., tedy o tom, co je povinna tvrdit a prokazovat. Takového poučení se však dostane pouze a jedině účastníku, který se k jednání soudu dostaví. Žalobkyně se nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena. Soud má za této situace za to, že žalobkyně svůj nárok neprokázala, neboť v řízení netvrdila a neprokázala rozhodné skutečnosti. Její žaloby byla proto zamítnuta. 8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné 1) a 2) žalovaná žádné náklady neúčtovaly a 3) žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.