108 C 373/2021-60 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 28 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 28. 6. 2017, uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 28. 6. 2017 poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,87 % ročně, to vše formou 60 měsíčních splátek po 1 640 Kč. Schopnost žalovaného úvěr řádně splácet zkoumala žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, dokladech o příjmu žalovaného, prohlášení žalovaného. Žalovaný zaplatil na úhradu dluhu pouze částku 63 680 Kč, a to formou splátek zaplacených v období od 1. 8. 2017 do 23. 12. 2020. Za prodlení žalovaného se zaplacením dalších dvou splátek má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve výši 499 Kč za každý případ prodlení a dále na zaplacení paušálních nákladů vzniklých při prodlení žalovaného ve výši 400 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně k datu 7. 4. 2021 svým jednostranným úkonem zesplatnila zbývající část dluhu, avšak ani poté žalovaný svůj dluh nezaplatil a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná částka tak představuje původní a dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 18 707,43 Kč, dlužného úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 842,16 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 3 400 Kč, vyčíslené smluvní pokuty z nové jistiny úvěru v kapitalizované výši 4 297,91 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 18 865,27 Kč ve výši 62,48 % ročně od 9. 4. 2021 do zaplacení. 2. Ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 6. 2017 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal formou 60 měsíčních splátek po 1 640 Kč zaplatit žalobkyni celkem částku 98 400 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba je sjednána ve výši 83,87 % a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že dne 29. 6. 2017 byla žalovanému na jeho účet vyplacena žalobkyní částka 30 000 Kč. 3. Z pracovní smlouvy, výplatních lístků, detailu bankovních transakcí, dodatku k pracovní smlouvě a výpisu z účtu žalovaného za dobu od 2. 5. 2017 do 31. 5. 2017 má soud za prokázáno, že čistá mzda činila v dubnu 2017 15 147 Kč a v květnu 2017 15 945 Kč. Zaměstnán byl na dobu neurčitou s pracovním úvazkem 40 hodin týdně. 4. Z formuláře žalobkyně označeného jako hodnocení klienta a prohlášení klienta má soud za prokázáno, že u žalovaného je uvedeno, že je ženatý, je zaměstnán, jeho životní minimum činí 3 410 Kč, náklady na nájemní bydlení jsou uvedeny částkou 2 000 Kč, náklady na dopravu, kurzy, zájmy ve výši 200 Kč. 5. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací má soud za prokázáno, že u žalovaného je uvedena výše skóre 492, čemuž odpovídá slovní ekvivalent lepšího segmentu klientů. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] má soud za prokázáno, že u žalovaného nebyla ke dni 28. 6. 2017 evidována žádná dlužná částka po splatnosti. 6. Dne 7. 4. 2021 žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, v němž mu sděluje, že zesplatňuje úvěr poskytnutý mu a vyzývá jej k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 27 103 Kč s příslušenstvím. 7. Z předžalobní výzvy má soud za prokázáno, že jí byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky z titulu zesplatněného úvěru, nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky formou sjednaných splátek a zaplatit úroky ve sjednané úrokové sazbě 83,70 % ročně. Žalovaný se tak zavázal zaplatit při poskytnutém úvěru 30 000 Kč celkem částku 98 400 Kč formou 60 měsíčních splátek ve výši 1 640 Kč měsíčně. Na úhradu svého závazku zaplatil žalovaný dle tvrzení samotné žalobkyně částku 63 680 Kč. 9. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bez analýzy aktivní a hlavně i pasivní stránky poměrů žalovaného není možné dospět ke spolehlivému závěru o úvěruschopnosti žalovaného, přičemž údaje poskytnuté žadatelem o úvěr je poskytovatel úvěru povinen i prověřit (například lustrací v různých systémech sledujících závazky po splatnosti, bonitu dlužníků apod.). Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici potvrzení o výši výdělku žalovaného a jeho pracovní smlouvu. Tolik pokud jde o aktivní stránku poměrů žalovaného. Ve vztahu k pasivní stránce poměrů žalovaného žalobkyně kalkulovala výdaje v podobě životního minima ve výši 3 410 Kč, nepravděpodobně nízké náklady na nájemní bydlení ve výši 2 000 Kč a další nespecifikované výdaje ve výši 200 Kč měsíčně. Žádnou odbornou analýzu individuálních výdajových poměrů žalovaného žalobkyně neprovedla. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného však má být posouzením odborným z pozice podnikatele v oblasti poskytování úvěrů, kterým žalobkyně nepochybně je. Takovému požadavku však přístup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostál. Posouzení úvěruschopnosti bylo pouze povrchní, bez potřeby jakkoliv ověřit tvrzené výdaje. S ohledem na výše uvedené je dán důvod absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky, neboť žalobkyně s náležitou odbornou péčí neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Za absence smluvního důvodu přijetí částky 30 000 Kč od žalobkyně by na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 občanského zákoníku k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný však před podáním žaloby zaplatil na úhradu svých závazků z neplatné smlouvy částku 63 680 Kč, čímž své bezdůvodné obohacení přeplatil o více než 100 %. Z těchto důvodů byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalobkyně nemůže být úspěšná s nároky plynoucími z neplatného právního jednání a své bezdůvodné obohacení již žalovaný žalobkyni vrátil. 10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.