109 C 117/2022-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 6 546,84 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 23. 7. 2007 uzavřeli smlouvu o půjčce. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal uhradit celkem částku 16 960 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 10 413,16 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka ze společností [právnická osoba] postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud činí tento závěr o skutkovém stavu: Dne 23. 7. 2007 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal zaplatit souhrnný poplatek v celkové výši 6 960 Kč, dluh měl být uhrazen v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, dle smlouvy RPSN při splácení 53 týdnů činilo 206,8 %. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 sdělila společnost [právnická osoba] žalovanému, že pohledávka za žalovaný byla postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. a tato společnost dne 18. 9. 2018 oznamuje žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 4. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občan. zák.), když účastníci smlouvy o půjčce a to společnost [právnická osoba] a žalovaný tuto smlouvu uzavřeli, kdy žalovanému byla půjčena částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 10 000 Kč, která byla žalovanému fakticky půjčena, se zavázal zaplatit žalobci také souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč (ve smlouvě je uváděno RPSN ve výši 206,8%). Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občan. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 občan. zák. jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdkyně žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčku, bez toho aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné je proto celé ujednání smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2017 č.j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 občan. zák. V případě smlouvy ze dne 23. 7. 2007 (předána částka 10 000 Kč) žalovaný však již žalobkyni zaplatil částku 10 413,16 Kč, tedy částku vyšší, než která mu byla poskytnuta. Jelikož se žalovaný ani bezdůvodně neobohatil, byla celá žaloba zamítnuta. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.