110 C 253/2022-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 19 704 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 704 Kč, tj. celkem 19 704 Kč. Jistina úvěru byla zaslána žalovanému dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Předchůdkyně identifikovala platbu úvěru uvedením [variabilní symbol] Smlouva byla uzavřena elektronicky, kdy předchůdkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a po dokončení registrace zaslal předchůdkyni žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného byla smlouva uzavřena, přičemž podpis žalovaného je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem„ u6rh“, který byl žalovanému zaslán v době registrace žádosti na číslo mobilního telefonu uvedeného ve formuláři žadatele o úvěr. Žalobkyně požadovala, aby v případě, že soud neuzná nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, a k prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhla žalobkyně učinění dotazu na banku žalovaného [právnická osoba], zda mu v září 2020 byla zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 10 000 Kč pod [variabilní symbol], a zda majitelem účtu byl právě žalovaný. Žalovaný neuhradil ničeho. 2. Zmocněnec (syn) žalovaného, který se dostavil k jednání, uvedl, že žalovaný si nepamatuje, že by tvrzenou spotřebitelskou smlouvu uzavřel, dále uvedl, že majitelem účtu č. [bankovní účet] nemohl být nikdy žalovaný, když majitelem účtu byl vždy on sám. 3. Soud rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného a omluveného právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud řešil v prvé řadě otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně, tj. okolnost, zda lze mít v řízení za prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. 5. Soud v tomto směru plně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, který sice byl vydán za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. z.“), ale je možno jej bez dalšího aplikovat i na úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), který obsahuje v § 1882 odst. 1 o. z. prakticky totožnou úpravu, jaká byla obsahem dřívějšího § 526 odst. 1 obč. z. Podle výše zmíněného rozhodnutí je právní skutečností, na kterou je vázána změna osoby oprávněné přijmout plnění, buďto smlouva o postoupení pohledávky, včetně přílohy, z níž vyplývá konkrétní postoupená pohledávka, příp. mj. i oznámení postupitele dlužníkovi (a až tento notifikační úkon pak vyvolá zamýšlené právní důsledky týkající se osoby oprávněné přijmout plnění). 6. Bylo tedy na žalobkyni, aby v průběhu řízení svou aktivní věcnou legitimaci ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, včetně přílohy, či předložením dokladů o vyrozumění žalovaného postupitelem o postoupení pohledávky. Přitom je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. 7. Žalobkyně jako důkaz k prokázání své aktivní věcné legitimace označila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně části její přílohy týkající se pohledávky za žalovaným (čl. 23-26 spisu). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdkyní a žalobkyní bylo zjištěno, že předchůdkyně jako postupitel je věřitelkou peněžitých pohledávek vyplývajících ze smluv o zápůjčce, které uzavřel postupitel se svými klienty jako dlužníky a jež jsou specifikované v seznamu pohledávek, jak je tento definován v bodě 1. čl. II. smlouvy. Dle uvedeného bodu postoupené pohledávky jsou identifikovány v seznamu pohledávek názvem produktu, číslem smlouvy, datem uzavření smlouvy, výši pohledávky, datem ukončení smlouvy a identifikačními údaji o dlužníkovi. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně soudu předložila, soud zjistil, že byla postoupena tímto způsobem z předchůdkyně na žalobkyni pohledávka za žalovaným, jež je označen [rodné číslo], jedná se však o pohledávku ve výši 28 197,63 Kč ze smlouvy [číslo] ref. [číslo]. Ze smlouvy o úvěru, která byla soudu k důkazu žalobkyní předložena (čl. 13-21 spisu), bylo zjištěno, že tato byla uzavřena [datum] (nikoli [datum], jak vyplývá ze skutkových žalobních tvrzení), jednalo se o smlouvu č. B0021660119179561-A. Tato smlouva však žádným způsobem není uvedena v příloze ke smlouvě o postoupení pohledávek, neshoduje se ani její číslo, ani dlužná částka. 9. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně bylo zjištěno, že tato dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě dluhu, jež mu vznikl ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím České pošty dne [datum]. 10. S ohledem na shora uvedené, soud dospěl k závěru, že předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyni nepodařilo aktivní věcnou legitimaci prokázat, když smlouva odkazuje na přílohu, v příloze však není identifikována smlouva, která byla soudu předložena a není možno ztotožnit číslo smlouvy v příloze uvedené [číslo] s tvrzenou uzavřenou smlouvou č. B0021660119179561-A. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání své aktivní legitimace ve sporu. 11. Žaloba byla pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta. 12. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že i v případě, kdy by se věcnou legitimaci žalobkyni podařilo prokázat, neměl by soud za prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, a to pro nedostatek podpisu žalovaného, když by soud neměl za prokázáno, že SMS kód„ u6rh“ byl předchůdkyní zaslán na telefonní číslo žalovaného, a že by tak smlouva byla žalovaným podepsána. Navíc by soud nemohl přiznat ani nárok žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, když ze sdělení [anonymizováno] z [datum] vyplynulo, že majitelem účtu č. [bankovní účet] v září 2020 (a ani nikdy jindy) nebyl žalovaný, nýbrž zcela jiné osoby, a navíc dle sdělení banky pod tvrzeným variabilním symbolem označujícím rodné číslo žalovaného [variabilní symbol] v září 2020 nebyla na tento účet poskytnuta platba ve výši 10 000 Kč. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť plně procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.