110 C 306/2021-23 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou doručenou soudu [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 37 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu uzavřené dohody o uznání dluhu ze dne [datum], na základě níž žalovaný vůči žalobkyni uznal dluh co do důvodu a výše 39 350 Kč a zavázal se jej uhradit ve 20 pravidelných měsíčních splátkách do [datum]. Žalovaný uhradil pouze 2 000 Kč, přičemž toto plnění bylo alokováno na jistinu pohledávky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z tvrzení žalobkyně, ze splátkové dohody (čl. 15-15 spisu), z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání (čl. 16 a 18 spisu) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli splátkovou dohodu, na základě níž žalobkyně prohlásila, že nabyla od společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] peněžitou pohledávku vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy [číslo] jež byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba] s tím, že výše pohledávky činí 39 350 Kč Dohoda byla uzavřena v souladu s § 2053 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a na základě této dohody žalovaný uznal svůj dluh ve výši 39 350 Kč vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Uznání dluhu žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem a zavázal se uhradit uznanou pohledávku ve 20 měsíčních splátkách po 2 000 Kč, 1. splátku [datum] a každou další splátku vždy k 25. dni v měsíci s tím, že dluh takto měl být uhrazen do [datum] a poslední splátka činila 1 350 Kč. Předžalobní výzvou z [datum] byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě 37 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s tím, že k úhradě mělo dojít nejpozději do [datum]. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému na adresu uvedenou v dohodě dne [datum]. Žalovaný netvrdil, že by kromě splátky ve výši 2 000 Kč uhradil ještě další splátky. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá úhrady dlužné částky z titulu dohody o uznání dluhu. Z předložené dohody vyplývá, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni společností [právnická osoba] postoupena pohledávka, kterou tato měla vůči žalovanému ze smlouvy [číslo] Smlouva není v dohodě o uznání dluhu žádným způsobem specifikována, kromě uvedení čísla smlouvy. Z dohody o uznání dluhu nelze tedy zjistit, jaký závazek měl žalovaný vůči předchůdkyni žalobkyně, společnosti [právnická osoba] (co bylo zavazovacím důvodem), není možno z ní dovodit, z jakého titulu by měl být žalovaný vůči předchůdkyni zavázán k úhradě částky 39 350 Kč, nelze zjistit, zda tato částka představuje neuhrazenou jistinu úvěru, nebo příslušenství pohledávky. Soud tedy uzavírá, že v dohodě o uznání dluhu absentuje důvod dluhu a je v ní uvedena pouze specifikace výše dluhu, není tedy naplněno ustanovení § 2053 o. z. a dluh nebyl uznán žalovaným co do důvodu, nýbrž byl uznán pouze co do výše. Pokud by se žalobkyně účastnila prostřednictvím svého právního zástupce jednání před soudem, byla by poučena v souladu s § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o své povinnosti doplnit tvrzení a důkazy k prokázání svého nároku. Vzhledem k tomu, že se jednání právní zástupce žalobkyně neúčastnil, nemohlo mu být soudem poskytnuto poučení a soud žalobu zamítl, když nelze dospět k závěru, že by z důvodu uznání dluhu co do důvodu a výše důkazní břemeno i břemeno tvrzení přešlo na žalovaného. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.