110 C 325/2021-55 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 192 572,84 Kč (částka 190 558,84 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru a částka 2 014 Kč dlužné poplatky) s úrokovým příslušenstvím, a to s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 14,9 % p. a. z částky 190 558,84 Kč ve výši 2 576,40 Kč za dobu od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 576,49 Kč za dobu od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 190 558,84 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 190 558,84 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 14,9 % p. a. a s poplatky podle platného ceníku předchůdkyně. Žalovaný úvěr splácel, a v rámci úvěrového vztahu uhradil na dluh částku ve výši 311 568,67 Kč (viz doplnění žaloby z [datum], čl. 34-36). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil celý úvěr, včetně poplatků, a nereagoval na výzvy předchůdkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru, prohlásila předchůdkyně dne [datum] celý úvěr za okamžitě splatný, neboť k tomuto dni byl žalovaný v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný učinil nesporným, že v rámci úvěrového vztahu vyčerpal částku ve výši 300 000 Kč a uhradil 311 568,67 Kč. Úvěr dále nesplácel, když neměl a nemá ani v současné době dostatek finančních prostředků. 3. Z nesporných tvrzení žalobkyně a žalovaného, ze smlouvy o úvěru (čl. 16-20 spisu), z výpisu z úvěrového účtu (čl. 37-43 spisu) a ze sdělení [právnická osoba] (čl. 45 spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovaný úvěr v celkové výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit formou měsíčních splátek po 5 442 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, 1. splátka byla splatná [datum] a poslední splátka ve výši 5 354 Kč měla být splatná [datum]. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský na úhradu konsolidovaných dluhů žalovaného specifikovaných v bodě 2.2 smlouvy, a byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný v rámci úvěrového vztahu vyčerpal z úvěrového účtu č. [bankovní účet] dne [datum] tři částky ve výši 42 838,10 Kč, 226 897,90 Kč a 30 264 Kč, vše na produkty předchůdkyně. Celkem takto vyčerpal 300 000 Kč. V rámci úvěrového vztahu žalovaný uhradil 311 568,67 Kč. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 300 000 Kč, a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť předchůdkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako původní věřitelka povinna podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně skutkově v žalobě (ani v doplnění žaloby) netvrdila, že by před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. U jednání dne [datum] po poučení soudem o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. právní zástupce žalobkyně dotvrdil, že předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, pokud jde o jeho příjmy zjistila, že tento byl v zaměstnaneckém poměru u [právnická osoba] [anonymizováno] s příjmem 27 322 Kč čistého měsíčně, přičemž výši příjmů ověřila z potvrzení od zaměstnavatele a z pracovní smlouvy. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela z dat Českého statistického úřadu, a dále zohlednila jeho výdaje na bydlení, jejichž výši právní zástupce žalobkyně u jednání nespecifikoval, tvrdil však, že předchůdkyně specifikaci a výši individuálních výdajů žalovaného zjišťovala primárně z informací žalovaného, které uvedl v žádosti o úvěr dne [datum], a dále z bankovního účtu žalovaného. Vycházela také z toho, že žalovaný měl manželku a tři děti, k nimž měl vyživovací povinnost. 6. Právní zástupce žalobkyně požádal soud o poskytnutí lhůty k dotvrzení a navržení důkazů ve vztahu k úvěruschopnosti. Lhůta soudem poskytnuta nebyla s odůvodněním, že k otázce posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí již dlouhodobě existuje celá řada rozhodnutí jak předmětného soudu, tak Krajského soudu v Ostravě, a taktéž byla řešena Evropským soudním dvorem, a rozhodnutí by měla být žalobkyni známa, když navíc je tato zastoupena advokátem a od podání žaloby uplynula dostatečně dlouhá lhůta k tomu, aby žalobkyně shora uvedené dotvrdila a označila důkazy. 7. Z nezávazné žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze [datum] vyplynulo, že žalovaný byl v uvedené době zaměstnancem společnosti [právnická osoba], [IČO], byl zaměstnán od [datum] a jeho průměrný čistý měsíční příjem představoval částku ve výši 27 322 Kč. Splácel úvěry ve výši 6 641 Kč měsíčně. V domácnosti s ním bydlely další 4 osoby. Bydlel ve vlastním bytě bez zástavy. 8. V rámci účastnické výpovědi žalovaný uvedl, že žádost o poskytnutí úvěrového produktu (viz bod 7.) sepisoval na pobočce předchůdkyně zřejmě předtím, než o předmětný úvěr požádal. Pokud jde o jeho příjmy, kterých dosahoval, souhlasil s výší uvedenou v žádosti s tím, že výplata mu chodila na účet předchůdkyně a výši výplaty si mohla předchůdkyně ověřit. Pokud jde o výdaje žalovaného, uvedl, že tyto předchůdkyně nikterak neověřovala. Nepožadovala po něm žádné doklady o výdajích na bydlení, další individuální výdaje nezjišťovala vůbec. V době poskytnutí úvěru byl ženatý a měl vyživovací povinnost ke třem dětem. V té době splácel kromě uvedených 6 641 Kč další dva nebo tři úvěry. 9. Soud má za to, že žalobkyně prokázala, že předchůdkyně zjišťovala příjmovou stránku žalovaného, kdy vycházela, pokud jde o výši měsíčních příjmů jednak z informací, jež uvedl žalovaný, a navíc si výši pravidelného měsíčního příjmu mohla ověřit výpisem z účtu, jak tvrdila žalobkyně a jak připustil žalovaný. Pokud pak jde o výdajovou stránku u žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně zkoumala individuální výdaje žalovaného, a proto soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezjišťovala řádně a v souladu se ZoSÚ, když individuální výdaje žalovaného nikterak nezjišťovala. 10. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku ve výši 300 000 Kč a uhradil 311 568,67 Kč. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil poskytnutou jistinu (vrátil více), byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyni nevznikl ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 13. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.