111 C 325/2022-22 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 9. 2022 požádal [celé jméno osvojitele], [datum narození] o vydání rozhodnutí, jímž by se stal osvojitelem [celé jméno osvojence], narozeného [datum]. Návrh odůvodnil tvrzením, že s osvojencem žije od pěti let jeho věku, kdy tvoří pár s jeho matkou, která je jeho manželkou, osvojenec bere osvojitele za vlastního otce, biologického nezná a ten o něj nikdy ani zájem nejevil, nestýkal se s ním a neplatil výživné. Osvojitel chce osvojením dosáhnout úplné rodiny. 2. Osvojenec se k návrhu na osvojení výslovně připojil. 3. Matka osvojence s osvojením syna manželem výslovně souhlasila. 4. Stanovisko otce osvojence [jméno] [příjmení], narozeného [datum] nebylo v návrhu na osvojení uvedeno, k jednání byl předvolán z aktuální adresy svého trvalého bydliště, bez omluvy se nedostavil. 5. V řízení byl dán cizí prvek tím, že osvojitel je státní občan [země]. Smlouva o právní pomoci mezi Českou republikou a [země] vyhlášená pod [číslo] Sb., otázku osvojení neupravuje. Na osvojení se nevztahuje ani Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí. Ve věci nebylo ani místo pro použití Haagské adopční úmluvy vyhlášené pod č. 43/2000 Sb. m. s., neboť nešlo o osvojení do jiné země. Pravomoc českého soudu k rozhodnutí ve věci soud dovodil z § 60 odst. 2 zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Použití českého práva soud dovodil z § 61 odst. 3 a § 62 odst. 1 stejného zákona. 6. Soud po provedeném dokazování přečtením listin a účastnickými výslechy zjistil následující skutkový stav. Osvojenec [celé jméno osvojence], [datum narození] je syn [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a [jméno] [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum]. Osvojitel uzavřel s matkou osvojence manželství dne [datum] ve [země], od sňatku žijí ve společné domácnosti, narodily se jim další dvě děti ročník [rok] a [rok]. Osvojenec s rodinou vždy žil společně, osvojitel nečinil rozdíl mezi ním a vlastními dětmi ze vztahu s matkou osvojence. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl osvojenec svěřen do výchovy své matky (manželky osvojitele) a otci stanovena povinnost platit výživné, jehož výše byla naposledy upravena rozsudkem stejného soudu č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] na částku 300 Kč měsíčně. Osvojitel s matkou osvojence se shodli na tom, že jejich manželství je po celou dobu souladné. Mezi osvojitelem a osvojencem panuje vztah jako mezi otcem a synem, přičemž oba chtějí, aby tomu tak bylo i do budoucna. Osvojenec je svobodný a bezdětný. Osvojitel, osvojenec a manželka osvojitele (a současně matka osvojence) s osvojením souhlasili. Osvojitel vede řádný život. 7. Po právní stránce soud věc hodnotil dle § 846 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s obdobně užitými ustanoveními o osvojení nezletilého dle § 847 odst. 3 o. z., protože v daném případě se jedná o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého s odkazem na § 847 odst. 1 písm. c) o. z. V projednávané věci byly splněny zákonné podmínky stanovené pro osvojení zletilého dítěte, kdy především osvojenec (za neexistence vlastních dětí či vlastní manželky) s osvojením souhlasil, přičemž souhlas rodičů osvojence dle § 809 o. z. nebyl v souvislosti s § 856 o. z. předpokladem pro osvojení. Současně bylo zjištěno, že mezi osvojiteli a osvojencem je takový vztah, jaký je mezi rodičem a dítětem (§ 795 věta první o. z.), je mezi nimi dle § 803 o. z. i přiměřený věkový rozdíl, naopak mezi nimi není příbuzenský vztah (§ 804 o. z.) Osoba osvojitele dle § 799 odst. 1 o. z. zaručuje, že bude pro osvojence dobrým rodičem, což prokázal svým přístupem k němu již od raného dětství. Osvojení přitom v daném případě není dle § 846 o. z. v rozporu s dobrými mravy ani v rozporu s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů osvojence dle § 847 odst. 2 o. z. Výslech rodičů (viz § 450 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), ale proveden nebyl, neboť otec ani přes výzvu soudu své stanovisko nesdělil a matka je manželkou osvojitele, přičemž s osvojením souhlasila. Osvojitel pečoval o osvojence jako o vlastní dítě již v době jeho nezletilosti (§ 847 odst. 1 písm. c/ o. z.). Nebylo zjištěno, že osvojení by bylo na újmu zájmům potomků osvojitele dle § 801 o. z. Souhlas manžela osvojence dle § 850 odst. 2 o. z. rovněž nebyl zjišťován, kdy osvojenec je svobodný. Soud podle § 796 odst. 2 o. z. proto určil, že Zletilý [celé jméno osvojence], [datum narození], syn [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a [jméno] [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum], je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem [celé jméno osvojitele], narozeného [datum]. V daném případě soud v nerozhodoval souladu s § 451 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), o příjmení osvojence, neboť to nebylo třeba, protože osvojenec požadavek na změnu příjmení nevznesl, přičemž již v předchozí době správní orgán o sjednocení příjmení osvojence s osvojiteli kladně rozhodl. V daném případě osvojením vzniká vzájemný příbuzenský poměr mezi osvojencem, jeho potomky, osvojiteli a členy rodiny osvojitelů, osvojenec a jeho potomci současně pozbývají osvojením práv ve vlastní rodině. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 z. ř. s. a s přihlédnutím ke skutečnosti, že všichni účastníci se vzdali práva na náhradu nákladů řízení, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Odůvodnění tohoto rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 1 odst. 2 z. ř. s. ve spojení s § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.