113 C 240/2015-83 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 2. 2015 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 23 627,13 Kč s příslušenstvím. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že se jedná o nesplněný závazek žalované ze smlouvy o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a původním věřitelem [právnická osoba] dne 19. 10. 2012. Ve věci byl zdejším soudem dne 7. 4. 2016 vydán rozsudek č. j. [číslo jednací], který dosud nenabyl právní moci. Z důvodu vedeného insolvenčního řízení ve věci žalované jako dlužníka u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], bylo řízení počínaje dnem 18. 5. 2016, kdy soud rozhodl o úpadku dlužníka, v souladu s ust. § 140a zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, přerušeno. Usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 9. 11. 2021 vzal Krajský soud v Ostravě na vědomí splnění oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře a osvobodil žalovanou od placení pohledávek, zahrnutých v oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Svým podáním doručeným zdejšímu soudu dne 21. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět. Dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud ve věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odst. 3 věta prvá téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle odst. 4 téhož ustanovení neplatí ustanovení odstavce 3, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod manželství, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není. V daném případě vzala žalobkyně svou žalobu zcela zpět a žalovaná se zpětvzetím nesouhlas nevyjádřila, dle výše citovaných ustanovení o. s. ř. soud proto řízení zastavil a zároveň zrušil ve věci vydané rozhodnutí. Podle § 146 odst. 1, písm. c) o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 o. s. ř., když sice žaloba byla podána důvodně a řízení bylo zastaveno pro chování žalované, náklady nalézacího řízení však představují příslušenství pohledávky, která byla nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení žalované a i na toto příslušenství se tedy vztahuje osvobození žalované od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona.