115 C 262/2022-12 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 8. 2022 se žalobkyně domáhala zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni stanovené ve výroku uvedeným rozhodnutím soudu na částku 4 200 Kč měsíčně ode dne 2. 9. 2019. Žalobkyně uvedla, že je již schopna živit se sama a požadovala ukončení vyživovací povinnosti ke dni 31. 8. 2022. 2. Žalovaný uvedl ve svém vyjádření doručeném soudu dne 1. 9. 2022, že s žalobou souhlasí. 3. Soud postupoval podle § 115a zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.“) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, jelikož účastníci s tímto postupem souhlasili. 4. Soud učinil ve věci tento skutkový závěr. Naposledy byla vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stanovena usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 30. 10. 2019, č.j. 112 C 308/2019-36, v rámci kterého soud schválil smír účastníků navržený během jednání. Tímto rozhodnutím byl žalovaný zavázán k hrazení výživného pro žalobkyni ve výši 4 200 Kč s účinností od 2. 9. 2019 nadále. Žalobkyně má 22 let a uvedla, že je již schopna živit se sama. 5. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stanovenou soudem zrušil. Soud vycházel zejména z § 911 o. z., který stanoví, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Žalovaný jakožto otec žalobkyně (§ 910 o. z.) je povinen přispívat na výživu žalobkyně do momentu nabytí soběstačnosti, tj. do momentu, kdy žalobkyně je schopna zajistit si obživu sama. Žalobkyně tvrdí, že je v současné době schopna živit se sama a oba účastníci se zrušením vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni souhlasí. Z uvedeného důvodu soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyně s účinností od 1. 9. 2022, když žalobkyně žádala o zrušení vyživovací povinnosti ke dni 31. 8. 2022, žalovaný s tímto souhlasil. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně byla plně úspěšná v této věci, žalobkyni však dosud žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.