116 C 334/2022-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 21 556,51 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalované oznámením ze dne [datum]. Žalovaná se mimo jiné v souladu s čl. 6 smlouvy zavázala pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovanou se v čl. 6 smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000,00 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnila, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Karviné č.j. 111 C 404/2019-67, ze dne 24.06.2020. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. smlouvy, tedy částky ve výši 998,00 Kč a 3 471,16 Kč. [příjmení] ve výši 3 471,16 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 21 556,51 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do [datum]. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Karviné bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnila, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 21 556,51 Kč od [datum] do [datum]. V souladu s limity dle čl. 6 smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 5 530,84 Kč. Žalovaná však ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému soudem se nedostavila, soud jednal v nepřítomnosti žalované. 3. U jednání soudu dne [datum] žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a uvedla, že podklady získala od žalované, a to ohledně jejích příjmů, následně si provedla rešerši a prověřila žalovanou v různých registrech a vyžádala si podklady a doklady o příjmech žalované, dále počítala s životním minimem a tvrzenými výdaji žalované. 4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 5. Žalovaná byla rozsudkem pro zmeškání zdejšího soudu ze dne 24. 6. 2020 čj. 111 C 404/2019-67 zavázána k úhradě částky 26 425 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 945 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 35 % ročně z částky 18 147,32 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 35 462 Kč. Řízení v rozsahu požadavku na zaplacení úroku ve výši 40,95 % ročně z částky 18 147,32 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 41 491 Kč, bylo zastaveno, přičemž nárok byl přiznán ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi účastníky řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (viz rozsudek pro zmeškání). Před uzavřením smlouvy žalovaná požádala žalobkyni dne [datum] o uzavření smlouvy o úvěru, ve svém návrhu uvedla osobní údaje, včetně bankovního spojení s tím, že požaduje úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností 48 měsíců, výši splátky 1 336 Kč, úrokovou sazbou 108,84 % p.a. (návrh ze dne [datum]). Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala informace o příjmech žalované, když žalovaná pracuje u společnosti [právnická osoba], a za měsíc září 2017 až konec listopadu 2017 dosáhla čistého měsíčního příjmu ve výši 19 599 Kč, přičemž v listopadu 2017 činil tento příjem 25 915 Kč. Ze mzdy nejsou prováděny žádné zákonné srážky (viz potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu). Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to ze dne [datum], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž se smluvní strany ve smlouvě dohodly, že v případě prodlení žalované s úhradou dlužné splátky je klient povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou zesplatněné jistiny (viz smlouva o úvěru ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k okamžité úhradě, závazku vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy, přičemž výše dluhu činila 22 954 Kč (viz výzva ze dne [datum]). O úhradu dluhu byla žalovaná upomínána předžalobní upomínkou odeslanou na její korespondenční adresu (viz předžalobní upomínka ze dne [datum], včetně podacího archu z téhož dne a doručenky). Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně hodnocení klienta, tedy žalované, s tím, že vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 19 599 Kč, a to ze zaměstnání, dále pak na straně výdajů vycházela z životního minima ve výši 3 410 Kč, z nákladů na bydlení za nájem a inkaso ve výši 1 400 Kč a rovněž počítala s rezervou ve výši 1 000 Kč. [příjmení] zdroje pak činí 13 789 Kč. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou, žalovaná byla svobodná, vyučena, forma bydlení uvedena nebyla. Poskytnutí úvěru bylo žalované doporučeno (viz hodnocení klienta). Žalovaná byla lustrována v registru [příjmení], a to bez negativního záznamu (viz výpis záznamu z registru [příjmení]). 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky formou sjednaných splátek a zaplatit úroky ve sjednané úrokové sazbě 108,84 % ročně. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bez analýzy aktivní a hlavně i pasivní stránky poměrů žalované není možné dospět ke spolehlivému závěru o úvěruschopnosti žalované, přičemž údaje poskytnuté žadatelem o úvěr je poskytovatel úvěru povinen i prověřit (například lustrací v různých systémech sledujících závazky po splatnosti, bonitu dlužníků apod.). Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici potvrzení o výši výdělku žalované, včetně výpisu z účtu. Tolik pokud jde o aktivní stránku poměrů žalované. Ve vztahu k pasivní stránce poměrů žalované však žalobkyně vycházela pouze z formální výše životního minima žalované, z ničím nepodložených tvrzení žalované o nepravděpodobně nízké výši nájemného a inkasa ve výši 1 400 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalované má být posouzením odborným z pozice podnikatele v oblasti poskytování úvěrů, kterým žalobkyně nepochybně je. Takovému požadavku však přístup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované nedostála. Posouzení úvěruschopnosti bylo pouze povrchní, bez potřeby jakkoliv ověřit tvrzené výdaje, které se naopak v souladu s bydlením jeví jako nepřiměřeně nízké. S ohledem na výše uvedené je dán důvod absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky, neboť žalobkyně s náležitou odbornou péčí neprověřila úvěruschopnost žalované. Je-li neplatná smlouva, je pak neplatné i ujednání stran ohledně smluvní pokuty a nárok na zaplacení smluvní pokuty nelze přiznat, neboť se jedná o závazek akcesorický a je-li neplatný závazek hlavní, je neplatný i závazek vedlejší. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 7. Podle § 142 od