116 C 389/2021-26 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 3 050 Kč se zákonnými úroky z prodlení představující neuhrazené jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jednu jízdu bez platného jízdního dokladu, kterou žalovaný vykonal dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní dne [datum] a dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout i na základě i na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115 a) o.s.ř.). 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný dne [datum] cestoval tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobkyní a v průběhu přepravy byl kontrolován přepravním revizorem, kterému se neprokázal platným jízdním dokladem. O kontrole byl sepsán zápis [číslo] které žalovaný podepsal, přičemž totožnost žalovaného byla při kontrole zjištěna z jeho občanského průkazu. Žalovaný dne [datum] cestoval trolejbusovou linkou [číslo] provozovanou žalobkyní a v průběhu přepravy byl kontrolován přepravním revizorem, kterému se neprokázal platným jízdním dokladem. O kontrole byl sepsán zápis [číslo] které žalovaný podepsal, přičemž totožnost žalovaného byla při kontrole zjištěna z jeho občanského průkazu. Žalovanému bylo při kontrole uloženo uhradit jízdné včetně přirážky k němu v částce 1 525 Kč. Dne [datum] byla žalovanému odeslána doporučeně předžalobní upomínka k úhradě částky 4 971 Kč spolu s příslušenstvím za výše uvedenou jízdu bez dokladu včetně nákladů za právní zastoupení. 6. Žaloba je důvodná. Mezi účastníky tím, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný dopravcem, došlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě podle § 2550 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému právo, aby jej žalobkyně jakožto dopravce dopravila do místa určení a současně mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné stanovené Ceníkem jízdného vydaným žalobkyní, a to ve výši 25 Kč. Protože se žalovaný nemohl prokázat platným jízdním dokladem, má žalobkyně právo požadovat po něm přirážku k jízdnému v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, která byla stanovena dopravcem částkou 1 500 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný jízdné a přirážku k němu v celkové výši 3 050 Kč uhradil, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni, kdy byla vykonána jízda bez platného dokladu, do zaplacení. 7. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za právní zastoupení ve výši 600 Kč, když soud má za to, že odměnu advokáta je nutno přiznat podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (jak bylo zjištěno z elektronické evidence zdejšího soudu), v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Jedná se tak o typový příklad bagatelního sporu zahájeného tzv. formulářovou žalobou, který byl opakovaně předmětem posouzení ze strany Ústavního soudu z hlediska účelnosti nákladů řízení a přiměřenosti jejich výše. Judikatura Ústavního soudu pak našla odraz v ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, která zohledňuje nižší náročnost právního zastoupení žalobců v typově vymezených řízeních, kdy jsou úkony žalobkyně spíše administrativního charakteru, neupírá však věřitelům jejich ústavně zaručené právo na právní pomoc ani nezbavuje procesně úspěšné žalobkyni práva na náhradu účelně vynaložených nákladů podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Advokát pro žalobkyni učinil tři úkony právní služby do podání žaloby, a to převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby a odměna za 1 úkon činí dle § 14b odst. 1 citované vyhlášky 200 Kč, tj. 600 Kč. K těmto úkonům právní služby učiněným do podání žaloby pak přísluší režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 stejné vyhlášky, tj. 300 Kč za tři úkony a vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, má nárok i na 21 % DPH z odměny a náhrad, což činí 189 Kč.