117 C 251/2022-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 520 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému v souvislosti s jízdou žalovaného autobusovou linkou [číslo] provozovanou Dopravním podnikem [právnická osoba] dne [datum]. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že dne [datum] žádným veřejným dopravním prostředkem dopravce [ulice] podnik [právnická osoba] necestoval a dohodu s cestujícím nepodepsal, na adrese uvedené v dohodě nikdy nebydlel, taková adresa ani neexistuje. Pokud se jedná o řidičský průkaz, z něhož měla být při přepravní kontrole ověřena je totožnost, pak řidičský průkaz uvedeného čísla mu byl odcizen, což řádně nahlásil na policii. Dále namítl, že žalovaný nárok je promlčen. 3. Soud k důkazu přečetl listiny předložené účastníky a rovněž vyžádané soudem na návrh žalovaného. 4. Z dohody s cestujícím č. I [číslo] soud zjistil, že pověřená osoba Dopravního podniku [obec] a s. provedla dne [datum] přepravní kontrolu na autobusové lince [číslo] v úseku mezi zastávkou [ulice] a [ulice], kde kontrolovala cestujícího, z jehož [číslo řidič. oprávnění] zjistila, že se jedná o žalovaného. Jako doručovací adresa byla uvedena adresa [adresa]. Kontrolovaná osoba dohodu podepsala, přitom uznala svůj závazek vůči dopravnímu podniku z dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a doložené části seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že [ulice] podnik [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným vyplývající z dohody s cestujícím [číslo] ve výši 1 520 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky, výzvy dopravního podniku a předžalobní výzvy žalobkyně soud zjistil, že tyto listiny byly označeny adresou žalovaného [příjmení] 24, [obec]. Předžalobní výzva byla na tuto adresu zaslána dne [datum]. 7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn [spisová značka], a to ze sdělení Magistrátu města Havířova ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byl dne [datum] [číslo řidič. oprávnění]. Tento řidičský průkaz byl dne [datum] nahlášen jako odcizený, čemuž předcházelo oznámení odcizení policii dne [datum]. Dne [datum] byl žalovanému vydán nový [číslo řidič. oprávnění], jehož platnost nadále trvá do [datum]. Ze sdělení Policie ČR - obvodního oddělení [obec a číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v minulosti nahlásil odcizení [číslo řidič. oprávnění], které bylo vloženo o systému policie [datum]. 8. Z usnesení Policie ČR – obvodního oddělení [obec] – [část obce] ze dne [datum] č. j.: KRPT [číslo] soud nic podstatného ve věci nezjistil, s ohledem na datum zahájení úkonů trestního řízení, tj. dne [datum], se nemůže jednat o odcizený řidičský průkaz žalovaného č. EF [číslo], jenž byl vydán až dne [datum]. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V řízení sice bylo prokázáno, že na žalobkyni byla ve smyslu ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka Dopravního podniku [právnická osoba] z titulu jízdy bez platného jízdního dokladu dne [datum], nebylo však prokázáno, že osobou, která daného dne cestovala v dopravním prostředku původního věřitele, byl právě žalovaný. Žalobkyně opírala svůj nárok o dohodu s cestujícím, která má charakter soukromé listiny. Dle ust. § 565 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Namítal-li tedy žalovaný, že linkou [číslo] v [obec] dne [datum] necestoval a dohodu s cestujícím č. I [číslo] nepodepsal, zpochybnil věcnou správnost soukromé listiny, kterou žalobkyně svůj nárok prokazovala. Soud zjistil, že řidičský průkaz, jímž cestující dne [datum] prokazoval svou totožnost, byl žalovanému v roce 2013 odcizen, což žalovaný hlásil na policii. Za situace, kdy byla žalovaným zpochybněna správnost soukromé listiny a jeho tvrzením odpovídají i další skutková zjištění soudu, bylo na žalobkyni, aby oprávněnost svého nároku prokázala dalšími důkazy, což však žalobkyně neučinila. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neunesla břemeno důkazu o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku a žalobu v celém rozsahu zamítl. 10. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 6 292 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Náklady řízení zahrnují odměnu zástupce žalovaného za 4 úkony právní služby po 1 000 Kč, čtyř režijních paušálů po 300 Kč a náhradu DPH ve výši 1 092 Kč.