130 C 300/2021-117 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně (původně [právnická osoba]) se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 55 755,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 16. 8. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit poplatek za zprostředkování ve výši 2 000 Kč a sjednané úroky ve výši 10,99 % ve 23 splátkách po 4 926 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, přitom vycházela ze žalovaným tvrzených výdajů a jím předložených důkazů, které porovnala s normativními náklady na bydlení a s právními předpisy částkou životního minima. Z výpisu z účtu zjistila průměrný měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce, který činil 27 867 Kč, od kterého odečetla žalovaným tvrzenou částkou 20 000 Kč na měsíčních výdajích, a dospěla k závěru, že žalovanému zbyde měsíčně k dispozici 7 224 Kč, z nichž je schopen řádně splácet splátku ve výši 4 926 Kč. Dále žalobkyně prověřovala žalovaného v dostupných registrech. Žalovaný neuhradil splátky za měsíce únor a březen 2021, žalobkyně proto úvěr dne 26. 4. 2021 zesplatnila. Žalobkyně se v souvislosti s prodlením žalovaného domáhala úhrady dlužné jistiny ve výši 50 677,50 Kč, dlužného úroku ve výši 3 453,87 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 % z nesplacené jistiny a úroků ve výši 1 623,94 Kč, dohromady tedy částky ve výši 55 755,31 Kč. 2. Usnesením ze dne 6. 12. 2021, které nabylo právní moci dne 28. 1. 2022, soud rozhodl, že na straně žalobkyně bude v řízení pokračováno s [právnická osoba] na kterou přešlo v důsledku fúze sloučením jmění žalobkyně ([právnická osoba]). 3. Usnesením ze dne 11. 1. 2022, které nabylo právní moci dne 9. 2. 2022, byl žalovanému z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník. Opatrovník žalovaného namítal, že předloženými důkazy se v prvé řadě neprokazuje uzavření smlouvy a dále, že před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. 4. Z osobních údajů o žalovaném zanesených v systému žalobkyně, úvěrové zprávy, dokladů totožnosti žalovaného a výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu a podniká na základě živnostenského oprávnění s příjmem 40 000 Kč měsíčně. Nebyly zaznamenány žádné dluhy. Žalovaný předložil výpis z účtu za dobu od 1. 5. 2019 do 15. 8. 2019, z něhož soud zjistil, že žalovaný měl v tomto období příjmy jedině od [právnická osoba] s. r. o., která mu vyplatila z neuvedeného důvodu dne 31. 5. 2019 částku 34 813 Kč, dne 27. 6. 2019 částku ve výši 56 625 Kč a dne 31. 7. 2019 částku ve výši 28 625 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný pravidelně platil provozovateli internetu [právnická osoba] částku 390 Kč měsíčně, důchodové pojištění ve výši 2 189 Kč měsíčně, pojištění Flexi ve výši 1 860 Kč měsíčně, zdravotní pojištění ve výši 2 208 Kč měsíčně a [jméno] [příjmení] částku 4 900 Kč měsíčně. K datu 15. 8. 2019 činil zůstatek na účtu žalovaného 23 Kč. 5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru, úvěrových podmínek, potvrzení o podpisu smlouvy, dokladů totožnosti žalovaného, potvrzení o výplatě úvěru, výpisu o stavu pohledávky a splátkového kalendáře soud zjistil, že mezi původní věřitelkou (tehdy podnikající pod [právnická osoba] s. r. o.) a žalovaným byla dne 16. 8. 2019 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na základě které byla žalovanému na jeho účet vyplacena částka ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 2 000 Kč a úrokem ve výši 10,99 % ročně vrátit původní věřitelce ve 23 měsíčních splátkách ve výši 4 926 Kč splatných od 7. 9. 2019 do 7. 7. 2021. Žalovaný úvěr splácel nepravidelnými splátkami od září 2019 do 28. 12. 2020, celkem uhradil 59 704 Kč. 6. Z výzvy před zesplatněním, oznámení o zesplatnění a předžalobní výzvy s doklady o odeslání soud zjistil, že poté, co žalovaný neuhradil splátky splatné v lednu, únoru a březnu 2021, vyzvala jej původní věřitelka výzvou ze dne 12. 3. 2021, odeslanou téhož dne, k úhradě dlužných splátek před zesplatněním. Přípisem ze dne 26. 4. 2021 původní věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 54 131,37 Kč. Přípis byl odeslán 27. 4. 2021. Předžalobní výzvou odeslanou dne 31. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 54 131,37 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 623,94 Kč, kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení, celkem částky ve výši 65 526,40 Kč do sedmi dnů od doručení předžalobní výzvy. 7. Z prezentace žalobkyně o její činnosti soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 16. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 000 Kč a úrokem ve výši 10,99 % ročně ve 23 měsíčních splátkách ve výši po 4 926 Kč počínaje 7. 9. 2019 a konče 7. 7. 2021. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru soud proto současně aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že ve třech měsících předcházejících uzavření smlouvy měl žalovaný příjem od [právnická osoba] s. r. o. v nepravidelné a kolísavé výši. Na konci května 2019 společnost vyplatila žalovanému částku ve výši 34 813 Kč, na konci června částku ve výši 56 625 Kč a na konci července částku ve výši 28 625 Kč. Z jakého titulu byly tyto částky vyplaceny a zda měl žalovaný tento příjem zajištěn i na dobu po uzavření smlouvy o úvěru, nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno. Vzhledem k tomu, že mezi pravidelné měsíční výdaje žalovaného patřily platby důchodového a zdravotního pojištění, má soud za prokázáno, že žalovaný skutečně podnikal na základě živnostenského oprávnění. Právě proto, že žalovaný měl jediný příjem ze své podnikatelské činnosti plynoucí od jediného subjektu, dospěl soud k závěru, že poskytovatelka úvěru bonitu žalovaného řádně nezkoumala a nesprávně vyhodnotila, když se nezabývala otázkou, na základě čeho (jaké smlouvy) vykonává žalovaný pro [právnická osoba] s. r. o. placenou činnost a zda jde o vztah, který bude trvat i do budoucna. Co se týče výdajů žalovaného, spokojila se poskytovatelka s tvrzením, že žalovaný měsíčně utratí 20 000 Kč, aniž by požadovala konkretizaci takových výdajů. Z výpisu z účtu žalovaného přitom vyplývá, že žalovaný platil měsíčně 6 257 Kč na pojištění, 390 Kč za internet a nespecifikovanou částku 4 900 Kč [jméno] [příjmení] Tyto měsíční výdaje bez nákladů na bydlení, stravu, hygienu, ošacení, dopravu, provozní výdaje na podnikání činily 11 547 Kč měsíčně. Pochybnost o bonitě žalované v poskytovatelce úvěru patrně nevzbudila ani skutečnost, že žalovaný přes své příjmy měl ke dni 15. 8. 2019 na účtu zůstatek pouze ve výši 23 Kč. Z uvedených důvodů soud předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. 9. Na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, z níž žalovaný vrátil 59 704 Kč. Žalobkyně má proto v souladu s posledně citovaným zákonným ustanovením právo na vrácení rozdílu ve výši 40 296 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný na základě předžalobní výzvy odeslané v úterý 27. 4. 2021, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do sedmi dnů od doručení. Za předpokladu, že výzva byla žalovanému doručena nejpozději třetího pracovního dne po odeslání, považuje soud dluh za splatný dne 10. 5. 2021. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku tak žalobkyni náleží od 11. 5. 2021 z částky 40 296 Kč úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Ve zbytku byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 44 % z částky 29 655 Kč, když žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 72 % a neúspěšná z 28 %. Na náhradě nákladů řízení žalobkyni náleží advokátní odměna jejího zástupce za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis repliky a účast u jednání) ve výši 16 700 Kč (3 340 Kč/úkon) a s tím související náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (300 Kč/úkon). Za cestu ze sídla advokátní na kanceláře v [obec] do [obec] k jednání soudu a zpět v celkové vzdálenosti 366 km osobním automobilem o kombinované spotřebě 10,1 l benzínu Natural95 na 100 km a v trvání 8 zapo