130 C 370/2021-78 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 148 Kč (po zaokrouhlení) s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 3. 9. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 002 Kč od 25. 10. 2019 za úrok ve výši efektivní úrokové sazby 108,84 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a včas, do února 2020 uhradil třemi nepravidelnými splátkami celkem 16 006 Kč. Žalobkyně proto ke dni 31. 3. 2021 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 15 350,41 Kč, smluvních pokut za prodlení se splátkou ve výši 499 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 3 499,80 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, prohlášení klienta, pracovní smlouvy, pokynu k dočasnému přidělení, výplatních pásek, výpisu z účtu žalovaného a výpisů z registru [příjmení] a NRKI soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr z celkových příjmů žalovaného ve výši 22 000 Kč. Na tento příjem žalobkyně započetla výdaje žalovaného ve výši životního minima 3 410 Kč, výdaje na dítě ve výši 2 000 Kč a výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč. K těmto údajům nebyly předloženy žádné doklady. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou od 22. 11. 2018 do 30. 11. 2020 u pracovní agentury a k výkonu práce přidělen do automobilky [ulice] v [obec]. Za červen 2019 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 26 587 Kč, za červenec mzda ve výši 20 639 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru nebyl žalovaný evidován v databázi [příjmení], v [anonymizováno] registru klientských informací měl žalovaný přidělen kód příznaku [anonymizováno], kdy dle legendy jde o příliš nového klienta. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 9. 2019, splátkového kalendáře, oznámení o schválení úvěru s dodejkou, dokladu o vyplacení a dále z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 9. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, oproti tomu se žalovaný zavázal vrátit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 1 002 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 108,84 % ročně. První splátka byla splatná 25. 10. 2019, poslední splátka pak 25. 9. 2023. [příjmení] 15 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne 5. 9. 2019. Oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem bylo žalovanému doručeno dne 9. 9. 2019. Žalovaný zaplatil žalobkyni ve dnech 11. 11. 2019, 13. 1. 2020 a 14. 2. 2020 celkem 16 006 Kč. 5. Z výzev k zaplacení ze dne 29. 3. 2021 a z oznámení o zesplatnění ze dne 31. 3. 2021 soud zjistil, že poté, co se žalovaný dostal do prodlení s úhradou 16., 17. a 18. splátky, žalobkyně úvěr zesplatnila. Doklady o odeslání těchto listin nebyly předloženy. 6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovanému byla dne 27. 10. 2021 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy [číslo] v souhrnné výši 16 649 Kč s příslušenstvím. 7. Z vyjádření znalce k výši sjednané úrokové sazby soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 108,84 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši po 1 002 Kč počínaje 25. 10. 2019 a konče 25. 9. 2023. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u pracovní agentury, kde si v červnu 2019 vydělal cca 26 000 Kč, v červenci pak cca 20 000 Kč. Pracovní poměr byla sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2020. Už tato příjmová stránka žalovaného vede soud k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vyhodnotila nesprávně, když nepřihlédla ke skutečnosti, že pracovní poměr byl sjednán do 30. 11. 2020, zatímco doba splácení měla trvat do 25. 9. 2023. Výdajovou stránkou žalovaného se žalobkyně blíže nezabývala vůbec, když se spokojila s částkou životního minima na výdajích a těžko uvěřitelnou částkou 1 500 Kč na bydlení. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 15 000 Kč, přičemž žalovaný vrátil žalobkyni 16 006 Kč. Žaloba proto byla v plném rozsahu zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, která byl v řízení úspěšný, dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.