106 C 209/2022-69 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jež byla soudu doručena dne 26. 10. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému 1/ stanovení výživného 4 000 Kč měsíčně, počínaje dne 20. 11. 2020, nadále a vůči žalované 2/, stanovení výživného 4 000 Kč měsíčně, počínaje dne 20. 11. 2020 nadále. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je studentkou Středního odborného učiliště [anonymizováno] – obor prodavač 3. ročník. Žalobkyně nežije s žalovanými ve společné domácnost, od 14. 8. 2020 je žalobkyni poskytována sociální služba [anonymizováno] na půl cesty, kde její poskytováno i ubytování. [ulice] se sama o sebe i finančně, do sociální služby nastoupila po ukončení pobytu v pěstounské rodině. Pokud jde o žalovaného 1/, pak s tímto žalobkyně prakticky nikdy nežila ve společné domácnosti, v kontaktu spolu nejsou. S žalovanou 2/ strávila asi 1 měsíc po opuštění pěstounské rodiny, soužití s žalovanou 2/ nebylo dlouhodobě možné. Komunikace mezi žalobkyní a žalovanou 2/ nefunguje. Žalobkyně v současné době nemá žádný příjem. Dne 21. 8. 2020 podala žádosti o dávky hmotné nouze (doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí), které ji dosud nebyly přiznány. Od 19. 10. 2020 podala žádost o přiznání přídavku na dítě, měsíční výdaje činí jízdné do školy 350 Kč, drogerie 600 Kč, běžné potřeby domácnosti asi 300 Kč, jídlo 2 500 Kč. Mezi další výdaje patří náklady na sezónní oblečení asi 2 500 Kč, ostatní oblečení 3 000 Kč, školní potřeby 1 200 Kč. Měsíční výše úhrady za ubytování činí 3 720 Kč. Žalobkyně nemá žádné informace ohledně žalovaných, výše jejich měsíčních příjmů ji není známa. Žalovaný 1/ se ve věci vyjádřil podání doručeným soudu dne 7. 7. 2021, ve kterém uváděl, že toho času je ve výkonu trestu, nemá finanční prostředky k tomu, aby byl schopen přispívat žalované na výživu. Žalovaná 2/ se ve věci nevyjádřila. K jednání, jež se ve věci konalo dne 20. 2. 2023, se nedostavil žádný z účastníků. Soud jednal a rozhodl o věci samé, vycházel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). V dané věci soud provedl dokazování a vzal za prokázáno z potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2020, že [ulice] odborné učiliště [právnická osoba], potvrzuje, že žalobkyně je od 1. 9. 2020 ve školním roce 2020 2021 žákem denního studia 3. ročníku. Za normálního průběhu studium ukončení vykonáním závěrečné zkoušky v červnu 2021. Ze zprávy Středního odborného učiliště [právnická osoba], ze dne 11. 8. 2022, vzal soud za prokázáno, že žalobkyně byla žákyní Středního odborného učiliště od 1. 9. 2018 do 30. 6. 2022 v tříletém učebním oboru prodavač v denní formě studia. Od 1. 9. 2021 z důvodu neprospěchu opakovala 3. ročník. Ze zprávy Úřadu práce, kontaktní pracoviště [obec], vzal soud za prokázáno, že žalobkyně nepobírá dávky státní sociální podpory ani dávky hmotné nouze. Na základě provedeného dokazování, činí soud závěr o tomto skutkovém stravu: žalobkyně byla žákyní Středního odborného učiliště [anonymizováno] od 1. 9. 2018 do 30. 6. 2022 v tříletém učebním oboru prodavač, z důvodu neprospěchu opakovala 3. ročník. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ust. § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopnosti, možnosti a majetkových poměrů povinného, je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě, zda nepostupuje nepřiměřené majetková rizika. Podle ust. § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte, má být zásadně stejná s životní úrovní rodičů, toto hledisko předchází hledisko odůvodněných potřeb dítěte. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala stanovení výživného. V žalobě tvrdila důvody, pro které by ji výživné mělo být stanoveno. Dle shora citovaných zákonných ustanovení výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Žalobkyně v dané věci doložila soudu potvrzení o studiu, ovšem dle sdělení Středního odborného učiliště, žalobkyně byla studentkou školy od 1. 9. 2018 do 30. 6. 2022, přičemž od 1. 9. 2021 opakovala pro neprospěch 3. ročník. Proto, aby žalobkyni mohlo být stanoveno výživné, je nutno zhodnotit její odůvodněné potřeby a majetkové poměry. Žalobkyně byla povinna vylíčit v žalobě veškeré rozhodné skutečnosti pro posouzení žaloby, mezi které patří vylíčení skutečností ohledně majetkových, osobních, výdajových a příjmových poměrech a zároveň bylo její povinností tyto skutečnosti prokázat, tj. označit a doložit důkazy k prokázání těchto skutečností. Žalobkyně v žalobě netvrdila veškeré rozhodné skutečnosti pro posouzení žaloby a ani k prokázání tvrzených skutečností neoznačila veškeré důkazy. Řízení o výživné je řízení sporné, ve kterém je žalobce povinen tvrdit a prokázat rozhodné okolnosti a skutečnosti pro důvodnost svého žalobního nároku. Žalobkyně nereagovala na výzvu soudu, nedostavila se k soudnímu jednání, soud ji proto nemohl dát poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., o potřebě jednak doplnit tvrzení ohledně svého nároku na výživné a k tomuto tvrzení označit veškeré rozhodné důkazy. Žalobkyně se svou nečinností zbavila možnosti, aby ji soud poskytl poučení, které je možné poskytnout pouze při soudním jednání. Vzhledem k této skutečnosti soud pak nemohl posoudit oprávněnost nároku žalobkyně na výživné i s ohledem na nemožnost zhodnotit její odůvodněné potřeby a majetkové poměry, které jsou jedním z rozhodných kritérií pro určení rozsahu výživného. Soud tedy zamítl žalobu, aniž by se blíže zabýval hodnocením schopnosti plnit výživné vůči žalobkyni ze strany žalovaných.