106 C 425/2022-60 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jež byla soudu doručena dne 12. 9. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 45 572,23 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 14. 12. 2021 úvěrovou smlouvu [číslo]. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že se seznámil se smlouvou i úvěrovými podmínkami. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnosti žalovaného a po posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného, kdy se vycházelo z klientských informací a rovněž bylo nahlíženo do externích úvěrových registrů. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 44 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 96 splátkách po 1 216 Kč. Čerpnní úvěru došlo 15. 12. 2021. Úroková sazba byla sjednána na 25,53 % ročně. Žalovaný celkem na úvěr uhradil 2 432 Kč. Žalovaný porušil závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatila úvěr ke dni 10. 6. 2022. Žalovaný byl vyzváýnm ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 10. 6. 2022. Žalobkyně se domáhá úhrady pohledávky ve výši 45 572,23 Kč představující neuhrazenou jistinu 43 659,23 Kč, poplatky ve výši 117 Kč, poplatky za pojištění ve výši 396 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, ovšem neúspěšně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž ve věci konalo dne 18. 1. 2023, se nedostavil žádný z účastníků, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně se omluvila svou neúčast, žalovaný nikoliv. Soud jednal a rozhodl o věci samé, vycházel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázáno: ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] že uvedená smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, kdy žalovaný byl označen rodným číslem, trvalým bydlištěm [adresa žalovaného], kontaktní adresou [adresa]. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, je zaměstnaný u SmVaK s příjem ve výši 26 000 Kč. Dále byl uváděn příjem ostatních členů v domácnosti ve výši 24 000 Kč. Účastníci si sjednali hotovostní úvěr ve výši 44 000 Kč, který má být hrazen 96 splátkami po 1 200 Kč. Jedná se účelový úvěr sloužící k úhradě dluhu uvedených v příloze [číslo]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,53 %. Dále bylo dojednání pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíční úhradou za pojistní ve výši 99 Kč. Dále byla dojednána doplňková služba odložené splátky za 39 Kč měsíčně. Úvěr bude poskytnut na běžný účet č. [bankovní účet] Smlouva byla datována 14. 12. 2021. U podpisu klienta je zde uveden číselný kód [číslo]. Z přílohy [číslo] k úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 14. 12. 2021 vzal soud za prokázáno, že část jistiny úvěru účelově slouží na předčasné splacení dluhů ze smlouvy uzavřené se společnosti [právnická osoba], ve výši 40 000 Kč s datem uzavření smlouvy 23. 11. 2021 a vyčíslenou jistinou ke dni 14. 12. 2021 ve výši 43 778 Kč. Příloha [číslo] byla opatřena podpisem klienta s číselným kódem [číslo]. Z výpisu Čerpání splátek a úhrad k úvěru [číslo] vzal soud za prokázáno, že k čerpání úvěru došlo dne 15. 12. 2021 ve výši 44 000 Kč, na úvěr byla provedena úhrada v celkové výši 2 432 Kč. Z potvrzení o provedení ověření bonity ze dne 12. 9. 2022 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně provedla před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 14. 12. 2021 ověření bonity klienta se specifikací klienta – svobodný, počet dětí 1, výše příjmů 26 000 Kč, příjem partnera 24 000 Kč, splátky jiným společnostem 23 000 Kč. Z opisu výpisu proplacení smlouvy [číslo] vzal soud za prokázáno, že dne 15. 12. 2021 byla na účet [číslo] zaslána částka ve výši 44 000 Kč pod [variabilní symbol]. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10. 6. 2022 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyzývá žalovaného se splacení celého závazku vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo]. Z poštovního podacího archu ze dne 13. 6. 2022 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně odesílala žalovanému korespondenci na adresu [adresa]. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 7. 2022 vzal soud za prokázáno, že žalovaný je vyzýván k úhradě pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] nejpozději do 7 dnů. Z poštovního podacího archu ze dne 12. 7. 2022 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně odesílala žalovanému korespondenci na adresu [adresa žalovaného]. V daném případě žalobkyně opírala svůj nárok o tvrzení, že dne 14. 12. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na účet č. [bankovní účet] ve výši 44 000 Kč dne 15. 12. 2021. Z doložených listin však soud nemá za prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Listina, která byla předložena a označena jako smlouva o úvěru [číslo] datovaná dne 14. 12. 2021 však neobsahuje projev vůle žalovaného, ze kterého by bylo patrno, že došlo ke vzniku smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Tato smlouva byla opatřena za žalovaného podpisem ve formě číselného kódu [číslo]. Soud nemá za to, že by tímto způsobem došlo k uzavření smlouvy, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by uvedený číselný kód byl přidělen při podpisu smlouvy žalovanému a že žalovaný tímto číselným kódem smlouvu podepsal. Ve smyslu ustanovení § 562 odstavec 1 ([příjmení]) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jiným technickými prostředky umožňující zachycení obsahu a určení jednající osoby. Uvedení číselného kódu ve smlouvě (při absenci ověření totožnosti jednající osoby), nelze považovat za určení jednající osoby a vyjádření projevu vůle žalovaného ohledně uzavření smlouvy mezi ním a žalobkyní. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, soud ji proto nemohl dát poučení ve smyslu ustanovení § 118a odstavce 1, odstavce 3, o. s. ř., o potřeby doplnit tvrzení ohledně vzniku smluvního vztahu a označit a předložit důkazy ohledně tvrzené existence smluvního vztahu. Poučovací povinnost soudu se váže pouze na jednání. Soud proto má za to, že nebyla prokázána existence smluvního vztahu mezi účastníky, tedy smluvní důvod k plnění. Soud se dál zabýval možností, zda lze požadavek žalobkyně posoudit z jiného právního důvodu k plnění a to ve smyslu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud dospívá k závěru, že žalobkyně v tomto řízení prokázala, že poskytla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] dne 15. 12. 2021 finanční prostředky ve výši 44 000 Kč, když doložila soudu výpis z účtu o převodu finančních prostředků. Ve smyslu ustanovení § 2993 OZ plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, můžou každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala. V daném případě žalobkyně tvrdila a prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 44 000 Kč. Žalobkyně současně tvrdila, že ji žalovaný na oplátku poskytl finanční prostředky ve výši 2 432 Kč. Soud sám provedl zúčtování poskytnutých plnění tak, že zavázal žalovaného k úhradě rozdílu mezi vzájemně poskytnutými plněními ve výši 41 568 Kč. Splatnost pohledávky je dána předžalobní výzvou k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 7. 2022, a ve které byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů. Výzvu k úhradě soud považuje za doručenou ve smyslu ustanovení § 573 třetí pracovní den ode dne odeslání tj. 15. 7. 2022. Ve lhůtě 7 dnů byl žalovaný povinen plnit a od 23. 7. 2022 se ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vzniklo právo na přiznání příslušenství ve formě zákona o úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud je vázán požadovanou výši úroku z prodlení, jehož výše odpovídá zákonnému předpisu. Tak, jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v této části zamítnuta, neboť žalobní požadavek žalobkyně vychází z tvrzeného neexistujícího smluvního vztahu mezi účastníky. Soud rovněž poukazuje na skutečnost, že i kdyby došlo k platnému vzniku smluvního vztahu mezi účastníky, není možno smlouvu považovat za platnou ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. ust. § 86 odst1, 2, a § 87 pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto důvodu by žalobkyni vzniklo právo na přiznání stejného rozdílu mezi poskytnutými plněními. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit procesně úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 3 282 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 824 Kč, dále náklady právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb., § 14b odst. 1 bod 3 v sazbě jednoho úkonu ve výši 500 Kč, celkem byly přiznány tři úkony, a to za přípravu, převzetí, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy po 500 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, a 21 % DPH ze všech položek mimo soudního poplatku. Žalobkyně osvědčila soudu, že žalovaného ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním žaloby vyzvala k plnění, čímž jí vzniklo právo na přiznání náhrady nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná pouze co do částky 41 568 Kč a