109 C 42/2023-55 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 232 748,3 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 97 693,22 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 76 893 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzení že účastníci dne 5. 10. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 72 měsíčních splátkách, celkem měl uhradit 124 448 Kč. Žalovaný si dále sjednal doplňkové služby. Žalovaný si sjednal služby odklad, nemoc a práce, kdy celkově se žalovaný zavázal za tyto služby uhradit 76 893 Kč, 71 splátek po 1 083 Kč, kdy za jednotlivé služby hradil 215 Kč, 434 Kč a 434 Kč měsíčně. Z doplňkových služeb uhradil pouze 215 Kč za službu podpora odklad, 434 Kč za službu podpora nemoc a 434 kč za službu podpora práce. Z jistiny žalovaný uhradil pouze 2 812 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] jež měla uzavřít žalobkyně a žalovaný dne 5. 10. 2022, soud neučinil žádný závěr o skutkovém stavu, když tato listina není žalovaným podepsána, a to ani elektronicky. V této nepodepsané smlouvě je uvedeno, že žalovanému mělo být poskytnuto 65 000 Kč, částka 21 452 Kč na účet žalovaného a částka 31 298 Kč na úhradu předchozího závazku žalobkyni ze smlouvy ze dne 30. 9. 2022. 4. Ze smlouvy o zřízení doplňkové služby podpora přílohy [číslo] žádosti o doplňkové služby podpora soud také neučinil žádná skutková zjištění, když tyto listiny nejsou žalovaným podepsány. 5. Z potvrzení o platbě banky [právnická osoba] soud zjistil, že dne 6. 10. 2022 na účet na jméno žalobkyně bylo zasláno 31 298 Kč. Dne 6. 10. 2022 byla na účet žalovaného zaslána žalobkyní částka 21 452 Kč. Z účtu žalovaného byl na účet žalobkyně dne 5. 10. 2022 připsána částka 1 Kč. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastnici uzavřeli úvěrovou smlouvu. Toto tvrzení žalobkyně neprokázala. Žalobkyně předložila listinu nazvanou úvěrová smlouva, která však žalovaným není podepsána. Smlouvu o úvěru lze uzavřít v jakékoliv formě, a to písemné, ústní či konkludentní. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Pokud by žalovaný samotný dokument podepsal připojením určitých dat sloužících k podpisu, je vždy z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby a integritu, tedy následnou nezměnitelnost, podepsaného dokumentu. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti důkazní dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na účet vedený na jméno žalovaného zaslala částku 21 452 Kč. Toto bylo prokázáno z potvrzení banky [právnická osoba] ze dne 5. 10. 2022 a 6. 10. 2022. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Do dispozice žalovaného se dostala částka 21 452 Kč, z tohoto je však dle žalobních tvrzení nutno odečíst 2 812 Kč, které žalovaný uhradil jako jednu splátku a dále úhrady za doplňkové služby 215 Kč, 434 Kč a 434 Kč. Soud tak tyto částky odečetl ze zaslané částky 21 452 Kč a žalobkyni přiznal částku 17 557 Kč. Při vyhlašování rozhodnutí soud udělal početní chybu, proto v rámci písemného vyhotovení rozsudku začlenil do tohoto rozhodnutí opravné usnesení dle ustanovení § 164 o. s. ř. a ve výroku I. místo částky 21 452 Kč uvedl správně částku 17 557 Kč. Ze stejného důvodu tak dochází i k opravě výroku II., kdy s ohledem na chybný výpočet ve vyhovujícím výroku (výrok I.) se výrok II. rozsudku opravuje tak, že se žaloba zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 215 191,3 Kč místo chybně vyhlášené 211 296,3 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 80 136,22 Kč (místo chybně vyhlášené částky 76 241,22 Kč). V ostatním pak výrok II. rozsudku zůstal nezměněn. Pokud jde o další částku 31 298 Kč, kterou žalobkyně měla uhradit na předchozí závazek žalovaného, tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by tak učinila na základě smlouvy uzavřené s žalovaným (když nebylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy) a také neprokázala, že by za žalovaného nějaký jeho existující závazek i bez smluvního ujednání uhradila. K tomuto by bylo nutno doplnit tvrzení a důkazy dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ale jak je již shora uvedeno, žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena. Pokud jde o splatnost, tuto soud posoudil dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 21. 12. 2022 byla dána dle podacího lístku k poštovní přepravě 21. 12. 2022. Dne 27. 12. 2022 se výzva dostala do dispozice žalovaného, dne 2. 1. 2023 je povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je ke dni prodlení zákonný úrok z prodlení 15 %. Žalobkyně se však domáhala přiznání úroků z prodlení až od 4. 2. 2023 ve výši 15 %, soud tak nemůže překročit její žalobní návrh, proto úroky z prodlení byly přiznány až od 4. 2. 2023. Nad rámec uvedeného soud může ještě dodat, že i kdyby žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy, musela by řádně tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah (ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.). Žalobkyně však shora uvedené řádně netvrdila a neprokázala. Žalobkyně se k soudu nedostavila a zamezila tak, aby byla soudem dle procesních předpisů u jednání poučena. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.