109 C 50/2023-89 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 11 748,43 Kč, úrok 17,9 % ročně z částky 11 748,43 Kč od 25. 7. 2022 do 22. 8. 2022, úrok 11,75 % ročně z částky 11 748,43 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení jako úrok z prodlení a úrok 11,75 % ročně z částky 11 748,43 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala úhrady částky 524,26 Kč jako kapitalizovaného úroku od 24. 4. 2022 do 24. 7. 2022. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 27. 12. 2018 uzavřeli rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet. Dne 15. 7. 2019 byl uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kde žalovaná požádala o úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované. Podle podmínek úvěrové smlouvy byla žalovaná zavázána hradit měsíčně pravidelnou konstantní splátku ve výši 569 Kč počínaje dnem 22. 8. 2019 do 22. 5. 2022. Následně účastníci uzavřeli k rámcové smlouvě dodatky [číslo] až 41, kde různě byla měněna výše splátky či den splatnosti v měsíci. Žalovaná však nehradila řádně a včas a úvěr byl zesplatněn. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z rámcové smlouvy [číslo] soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 27. 12. 2018 smlouvu k vedení běžného účtu debetní karty. Dne 15. 7. 2019 byl k této smlouvě uzavřen dodatek, kdy účastníci v rámci tohoto dodatku uzavřeli smlouvu o úvěru, žalované bylo poskytnuto 15 000 Kč, dohodli se na době trvání úvěru po dobu 35 měsíců, výše měsíční splátky 569 Kč, pravidelné splátky 22. den v každém měsíci. Následně účastníci uzavírají další dodatky k těmto smlouvám, ve kterých se měnila splatnost, jednotlivé měsíční splátky, popř. výše splátky, a tedy v době splácení úvěru. Žádný z dodatků smlouvy však není žalovanou podepsán, a to ani elektronicky. 4. Z platební bilance k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaná v období od 18. 8. 2019 do 25. 7. 2022 celkem uhradila 9 969 Kč. 5. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 1. 4. 2019 do 30. 6. 2019, když účet je veden u žalobkyně, soud zjistil, že za toto období bylo na účet připsáno 13 500 Kč, odesláno z účtu 13 500 Kč, kdy jako příjem jsou uváděny dávky zasílané úřadem práce, a to rodičovský příspěvek. Žalované byl vždy rodičovský příspěvek připsán na účet, hned následný den celou částku vždy žalovaná vybrala. Ź výpisu z účtu žalované vedeného u žalobkyně za den 16. 7. 2019 soud zjistil, že na tento účet byla žalobkyní připsána částka 15 000 Kč. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl jen z části, kdy žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Toto prokazovala rámcovou smlouvou ze dne 27. 12. 2018, na základě které byl žalované aktivován běžný účet a k této smlouvě měli účastníci uzavřít dodatek [číslo] dne 15. 7. 2019. Jedná se však o samostatnou smlouvu o úvěru. Žalobkyně však neprokázala, že by účastníci smlouvu o úvěru uzavřeli. Smlouvu o úvěru lze uzavřít v jakékoliv formě – písemně, ústně či konkludentně. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě nemá soud za to, že přihlášení do uživatelského účtu, pokud by takováto věc byla v řízení vůbec prokázaná, splňuje definici elektronického podpisu tak, aby byla jednoznačně prokázána identita jednající osoby a integrita, tedy následná nezměnitelnost podepsaného dokumentu. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru, tak se jedná o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že solventnost prověřována byla. Žalobkyně byla u jednání poučena o nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní ohledně prověřování solventnosti. Žalobkyně uvedla, že vycházela z informací, které jí sdělila žalovaná. Bylo vycházeno z příjmů žalované, a to rodičovského příspěvku ve výši 4 849 Kč, žalovaná uvedla, že žije s druhem, který má příjem 18 500 Kč. Žalovaná uvedla, že má středoškolské vzdělání, příjem byl ověřován z výpisu z účtu. Dále při prověřování solventnosti žalobkyně vycházela ze statistických údajů a také z toho, zda žalovaná má již uzavřeny nějaké úvěrové smlouvy. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spoléhala na údaje, které jí sdělila žalovaná. Prověřila příjmovou stránku a to, že žalované je zasílán rodičovský příspěvek, který však nemůže v plné míře sloužit k zajištění jejich základních životních potřeb a potřeb jejich nezaopatřených dětí. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec nezabývala výdajovou stránkou žalované, a to jaké výdaje žalovaná má se zajišťováním svých základních životních potřeb, a to z čeho platí nájem, energie, potraviny apod. S ohledem na shora uvedené by tak smlouva o úvěru (pokud by bylo prokázáno její uzavření) dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., jelikož žalobkyně prokázala výpisem z účtu žalované, že na tento žalobkyně zaslala částku 15 000 Kč bez právního důvodu. Žalované bylo poskytnuto 15 000 Kč, z platební bilance vyplývá, že tato celkově uhradila 9 969 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě rozdílu a to částky 5 031 Kč. Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 25. 7. 2022 byla dle poštovního podacího archu dána k poštovní přepravě 26. 7. 2022. Dne 3. 8. 2022 je žalovaná povinna plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.