117 C 81/2023-24 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 395,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na jejímž základě byl žalovanému původním věřitelem poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem sjednaným ve výši 16,99 % ročně, poplatkem za pojištění B ve výši 148 Kč a spolu s dalšími poplatky dle této smlouvy a sazebníku původního věřitele formou 30 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 206 Kč splatných vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Před uzavřením smlouvy původní věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, apod. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a úvěr schválil. Původní věřitel svůj závazek s plnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, původní věřitel tedy v souladu s produktovými podmínkami pro osobní úvěry přistoupil dne [datum] k zesplatnění dluhu. Následně původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 364,14 Kč, kterou tvoří rozdíl mezi čerpanou jistinou 50 000 Kč a částkami uhrazených splátek započtených na jistinu v celkové výši 31 635,86 Kč, a dlužných poplatků ve výši 31,77 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném úhradu úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 165,73 Kč a dále v zákonné výši 15 % ročně z částky 18 364,14 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 18 364,14 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že zápůjčku si u původního věřitele vzal, tuto splácel, ale pak přišel o práci a byl dlouhodobě na úřadu práce. Před uzavřením smlouvy žádné doklady o svých příjmech a výdajích původnímu věřiteli nepředkládal. 3. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum], se zástupce žalobkyně nedostavil, svou neúčast omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluveného zástupce žalobkyně (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč převodem na navě zřízený účet žalovaného, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za pojištění typ B a spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně ve 30 anuitních měsíčních splátkách po 2 206 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 62 277 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě/domě, je zaměstnán jako manuální pracovník s příjmem 18 000 Kč, má nezbytné měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, jiné úvěry nesplácí (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru ze dne [datum], Návrhem na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne [datum], Akceptací návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne [datum] a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne [datum] (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na úvěrovém účtu žalovaného [číslo]). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z průměrných příjmu žalovaného deklarovaných v žádosti ve výši 18 000 Kč. Zohledněn byl příjem žalovaného a jeho pravidelné výdaje, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním bydliště klienta). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší. Na základě uvedených informací původní věřitel neměl pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a proto podle odpovídající úvěrové politiky banky a v souladu s ní byl dne [datum] úvěr schválen (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta a výpisem z CBL). Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku v celkové výši 50 126,35 Kč (prokázáno souhrnným výpisem z úvěrového účtu žalovaného [číslo]). Dne [datum] původní věřitel oznámil žalovanému, že úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 21 561,64 Kč. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum] (prokázáno Prohlášením o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Následně byla pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno dne [datum] (prokázáno Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne [datum], oznámeními o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Dne [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 27 979,87 Kč, výzva byla zaslána žalovanému dne [datum] (prokázáno předžalobními výzvami k úhradě ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil. 5. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu se sjednaným úrokem a poplatky splatit žalobkyni ve sjednaných 30 měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že původní věřitel posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle průměrného příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč, přičemž u výdajů žalovaného vycházel z výdajů deklarovaných žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč, které porovnal s aktuálními statistickými daty státních úřadů. Žalovaný rovněž uvedl, že žádné doklady osvědčující jeho příjmy a výdaje původnímu věřiteli před uzavření předmětné smlouvy nepředkládal. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu