130 C 110/2023-86 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 80 037,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 2. 6. 2021 smlouvu o úvěru k účtu [číslo] [bankovní účet], na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč za úrok ve výši 14,90 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 451 Kč splatných od 15. 7. 2021 a dále vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě informací získaných z databází BRKI, NRKI, [příjmení], interní databáze žalobkyně, insolvenčního rejstříku, živnostenského rejstříku, databáze neplatných dokladů a evidence adres obcí. Dále žalobkyně vycházela z příjmu žalované uvedeného v čestném prohlášení ze dne 2. 6. 2021, ve kterém žalovaná uvedla, že má příjmy z podnikání ve výši 40 000 Kč a příjmy z brigád ve výši 6 000 Kč. Kontrolou příjmů na běžném úču žalobkyně zjistila, že žalovaná má za posledních 7 měsíců pravidelné příjmy v průměrné výši 31 650,31 Kč, které jsou složeny především z podnikatelské činnosti žalované a ze mzdy od zaměstnavatele [právnická osoba] a Odštěpný závod [právnická osoba] Žalobkyně vyhodnotila také výdaje žalované, přitom vycházela z částky 10 216 Kč tvořené náklady na bydlení ve výši dle statistických údajů 5 156 Kč, částkou životního minima ve výši 3 860 Kč a ostatních výdajů ve výši 1 200 Kč. Dále zohlednila skutečnost, že žalovaná je svobodná a bezdětná. Žalovaná uhradila pouze 10 pravidelných splátek, žalobkxně proto dne 9. 11. 2022 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 78 287,70 Kč a poplatků ve výši 1 750 Kč. Dále žalobkyně požadovala z dlužné jistiny roční úrok ve výši 14,9 % v kapitalizované podobě 9 008,67 Kč vypočtené do 21. 12. 2022 a od 22. 12. 2022 do zaplacení a dále úrok z prodlení v kapitalizované podobě 2 214,50 Kč vypočtené do 21. 12. 2022 a ve výši 15 % ročně od 22. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalované vzniklo živnostenské oprávnění pro předmět podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách [číslo] živnostenského zákona dne 17. 5. 2021. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 2. 6. 2021 a návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání a nemá děti a čestně prohlásila, že má příjem z podnikatelské činnosti po zohlednění všech výdajů z podnikání ve výši 40 000 Kč měsíčně a pravidelný měsíční příjem z brigády očištěný o výdaje s tím spojené ve výši 6 000 Kč. Dále uvedla náklady na bydlení ve výši 2 200 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 200 Kč. Z monitoringu v externích registrech soud zjistil, že žalovaná měla v BRKI/NRKI několik nevyřízených žádostí o spotřební úvěr a jednu odmítnutou žádost o spotřební úvěr u jiných poskytovatelů. Z výstupu z běžného účtu žalované týkajícího se jejích příjmů soud zjistil, že v prosinci 2020 byla na účet žalované vyplacena mzda ve výši 2 709 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba], výživné od [jméno] [příjmení] za prosinec 2020 ve výši 6 000 Kč a za leden 2021 ve výši 6 000 Kč. Jako příjem z podnikání a ostatní je označena nespecifikovaná platba od [jméno] [příjmení] ve výši 4 464 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 4 044 Kč. V lednu 2021 byla na účet žalované připsána mzda od [právnická osoba] ve výši 1 353 Kč, příspěvek na bydlení ve výši 4 044 Kč a částka 16 000 Kč od [jméno] [příjmení] označená jako nájem. V únoru 2021 byla na účet žalované připsáno výživné od [jméno] [příjmení] ve výši 6 000 Kč, a částky, jejichž účel z výpisu nevyplývá, a to 800 Kč od [právnická osoba], 490 Kč od [jméno] [příjmení], 400 Kč od [jméno] [příjmení] a 2 000 Kč od [jméno] [příjmení]. V březnu 2021 přišlo na účet žalované výživné od [jméno] [příjmení] ve výši 6 000 Kč, částky 10 000 Kč a 28 250 Kč od [anonymizována dvě slova] S.R.O. bez upřesnění účelu, nespecifikovaná částka 1 900 Kč od [jméno] [příjmení] a prostřednictvím bankomatu byla vložena hotovost ve výši celkem 26 200 Kč. V dubnu 2021 přišlo na účet žalované výživné od [jméno] [příjmení] na duben ve výši 6 000 Kč a na květen ve výši 5 800 Kč, částka ve výši 1 693,24 Kč od [právnická osoba] a dvakrát částka 200 Kč od [jméno] [příjmení]. V květnu 2021 bylo připsáno výživné od [jméno] [příjmení] ve výši 6 000 Kč, nespecifikovaná částka 40 681,68 Kč od [anonymizována dvě slova] S.R.O. a částky 672,92 Kč a 2 000 Kč od [jméno] [příjmení]. 4. Ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek pro nepodnikatele, všeobecných obchodních podmínek a výpisu z účtu žalované soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou v postavení spotřebitele byla dne 2. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně vyplatila žalované na její účet vedený u žalobkyně č. [bankovní účet] částku ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutý úvěr úrok ve výši 14,9 %, celkem se tak žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 124 439,57 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách. První splátka ve výši 538,06 Kč byla splatná 15. 6. 2021, další splátky ve výši 3 541 Kč byly splatné vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15. 7. 2021 a konče 15. 5. 2024. 5. Z historického výpisu včetně legendy, z upomínky ze dne 22. 3. 2022 a oznámení o neprovedení splátky ze dne 25. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobkyni v 10 splátkách celkem 33 559,84 Kč, splátky splatné v únoru a březnu 2022 uhradila najednou 1. 4. 2022, splátky splatné od dubna 2022 neuhradila vůbec. 6. Z výzev k okamžitému splacení ze dne 21. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalované se splátkami zesplatnila úvěry ze smluv o úvěru uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 2. 6. 2021, dne 5. 11. 2021, dne 10. 11. 2021 a dne 19. 11. 2021 Lhůta k úhradě dlužných částek byla stanovena nejpozději do 9. 11. 2022. Z dodejky soud zjistil, že dne 22. 9. 2022 žalobkyně odeslala žalované zásilku do vlastních rukou, která se vrátila jako nedoručená. 7. Z předžalobní výzvy s potvrzením o podání soud zjistil, že žalované byla dne 5. 1. 2023 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy uzavřené dne 2. 6. 2021 v souhrnné výši 91 781,05 Kč. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně ve 36 měsíčních splátkách ve výši po 3 541 Kč do 15. 5. 2024. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy žalovaná byla teprve po dobu dvou týdnů držitelkou živnostenského oprávnění a jejím pravidelným měsíčním příjmem v roce 2021 bylo pouze výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Jediný příjem specifikovaný jako mzda činila platba ve výši 1 353 Kč v lednu 2021 od [právnická osoba] Jakého charakteru byly platby od [anonymizována dvě slova] S.R.O. v březnu 2021 ve výši celkem 38 250 Kč a v květnu ve výši 40 681,68 Kč nebylo zjištěno. Nešlo však o platby pravidelné a s ohledem na skutečnost, že žalovaná získala živnostenské oprávnění až dne 17. 5. 2021, je vyloučeno, aby šlo o příjmy z podnikání, jak je žalovaná tvrdila v žádosti o úvěr a jak s nimi žalobkyně počítala při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně tedy selhala ve vztahu k posouzení příjmové stránky žalované, stejně tak selhala ve vztahu k posouzení její výdajové stránky, když se spokojila se statistickými údaji. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že žalovaná řádně uhradila prvních 10 splátek úvěru, pak žalobkyni je rovněž známo, že žalované poskytla v témže roce další úvěry, a to na základě smluv uzavřených dne 5. 11. 2021, dne 10. 11. 2021 a dne 19. 11. 2021, nabízí se tak vysvětlení pro plnění splátek žalovanou do března 2022. Důkazy předloženými žalobkyní na základě výzvy soudu tak bylo vyvráceno, že by žalobkyně řádně splnila svou povinnost uvedenou v ust. § 86 odst. 1 citovaného zákona a dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona soud předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalované 100 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila žalobkyni pouze 33 559,84 Kč. Žalobkyně má proto v souladu s posledně citovaným zákonným ustanovením právo na vrácení rozdílu ve výši 66 440,16 Kč. Tento nárok pov