5 C 263/2021-29 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2021 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované (své zletilé dceři) počínaje dnem 1. 9. 2021 s odůvodněním, že je rozvedený, má dvě děti, dceru [jméno] a syna [jméno], které byly na dobu po rozvodu manželství svěřeny do péče matky. Naposledy mu bylo výživné pro žalovanou stanoveno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve kterém mu bylo uloženo poskytovat dceři výživné ve výši 9 000 Kč měsíčně. Žádal po žalované, aby mu poslala potvrzení o studiu, na což nereagovala, proto se domnívá, že žalovaná je již schopna se sama živit. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že e-mailovou adresu, na kterou žalobce pravděpodobně zaslal dotaz zmíněný v žalobě, již několik let nepoužívá, tudíž ani na e-mail reagovat nemohla. Žalobce se ji nesnažil kontaktovat jinou formou, ať už telefonicky či v místě bydliště, kde se trvale zdržuje. Na její telefonáty již více jak rok vůbec nereaguje. Na základě potvrzení o studiu může prokázat, že stále studuje bez přerušení 2. [anonymizováno] fakultu [anonymizována dvě slova], kde nastupuje do 6. ročníku. Vzhledem k tomu není schopna se sama živit. 3. Žalobce se k jednání nařízenému na den [datum] bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání doručeno do datové schránky dne 29. 10. 2021 (tedy více než deset dní předem). Žalovaná se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 4. Soud má za prokázané, že naposledy byla vyživovací povinnost žalobce vůči žalované upravena rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a to na částku 9 000 Kč měsíčně, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2019 (viz rozsudek č.l. 21 až 23 spisu). 5. Žalovaná prokázala, že od 3. 7. 2015 doposud studuje bez přerušení 2. [anonymizováno] fakultu [anonymizována dvě slova], a to v prezenční formě, nyní je v 6. ročníku (viz doklad o studiu č.l. 27). <i>6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>8. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.</i> 9. Ze shora citovaných ustanovení § 910 odst. 1 a § 911 o. z. vyplývá, že rodiče mají vyživovací povinnost vůči svým zletilým dětem, do doby, dokud zletilé děti nejsou schopny samy se živit. Důvodem, proč zletilé děti nejsou schopny samy se živit, bývá především to, že se připravují na své budoucí povolání (studují). Žalovaná prokázala, že dosud studuje v 6. ročníku [anonymizováno] fakultu [anonymizována dvě slova], což je bezesporu náročný obor, který neumožňuje žalované, aby se sama živila prací. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke změně poměrů ve smyslu § 163 o. s. ř. a žalovaná dosud není schopna se sama živit, vyživovací povinnost žalobce trvá a soud jeho žalobu zamítl. 10. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, a proto má vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla ve sporu zastoupena, a proto jí soud přiznal právo na náhradu hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč, a to za vyjádření k žalobě.