6 C 240/2020-26 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná ve dnech [datum], [datum] a [datum] cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované Dopravním podnikem [územní celek], [anonymizováno], (dále jen DP) a uzavřela tak s ní opakovaně smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla ve všech případech provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné. Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze Zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo]. 3. Žalovaná opakovaně porušila své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona, a to § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a ze smluvních přepravních podmínek DP. Žalované v souvislosti s výše uvedeným vznikla každým porušením povinností povinnost uhradit přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši [částka]. Oprávněnost požadavku a výše přirážky k jízdnému vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále i ze smluvních přepravních podmínek. Splatnost uvedených pohledávek nastala vždy patnáctý den po provedení přepravní kontroly, kdy u žalované bylo právo na zaplacení uplatněno. Do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaná dostala vždy ode dne následujícího po dni splatnosti. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na [číslo listu] spisu (předmětných zápisů o provedené kontrole, smluvních přepravních podmínek a předžalobní upomínky s dokladem o doručení). 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podle příslušného ustanovení občanského zákoníku (§ [číslo]) smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení, a povinností cestujícího je uhradit za přepravu jízdné. Přepravu pak poskytují především podniky, které jsou k tomuto účelu (obvykle přímo zákonem) zřízeny. Přeprava je zásadně poskytována na základě smlouvy o přepravě, která je u hromadných dopravních prostředků obvykle uzavírána konkludentním jednáním. Základní povinností cestujících je kromě dodržování podmínek, za kterých se přeprava poskytuje i zaplatit cenu přepravy. Při nesplnění těchto povinností je povinen zaplatit i zvláštní peněžitou sankci, která má povahu smluvní pokuty a jejíž podmínky a výše jsou stanoveny přepravními řády. 8. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyní pověřená osoba při kontrole prokazatelně zjistila, že žalovaná opakovaně uskutečnila jízdu bez platného jízdního dokladu (o čemž byl vždy vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole), proto vznikla žalobkyni vůči žalované každým porušením povinností pohledávka z přirážky k jízdnému ve výši [částka], které žalovaná dosud neuhradila. 9. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že žalovaná žalobkyni dluží celkem částku ve výši [částka], proto v rozsahu žalované částky s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení soud vyhověl. 10. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od ní požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 12. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.