6 C 277/2020-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Společným návrhem osvojitele a osvojenkyně doručeným soudu dne 6. 10. 2020 se osvojitel a osvojenkyně domáhali osvojení zletilé osvojenkyně osvojitelem. 2. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Osvojenkyně je zletilá, má dceru [jméno]. Dne 22. 3. 1997 osvojitel uzavřel manželství s matkou osvojenkyně, která 28. 12. 1999 zemřela. Poté byla osvojenkyně svěřena do péče prarodičů, mezi 15. a 18. rokem života osvojenkyně žila u svého biologického otce. Osvojitel a osvojenkyně mají vzájemně pěkný vztah, oavojenkyně vnímá osvojitele jako otce a osvojitel vnímá osvojenkyni jako dceru. Taktéž s dcerou osvojenkyně má osvojitel vztah obdobný vztahu prarodiče a vnučky. Osvojitel nemá vlastní potomky. Biologický otec osvojenkyně se s osvojenkyní a její dcerou nestýká, osvojenkyně s ním nemá prakticky žádný vztah. 3. Podle § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 4. Podle § 847 odst. 1 o. z. (osvojení, které je obdobou osvojení zletilého), zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. 5. Podle § 848 o. z. (osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého), není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. 6. U osvojení obecně (tedy v případě osvojení zletilého i nezletilého) se uplatní následující principy. Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní (§ 794 o. z.). Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu (§ 795 věta první o. z.). Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte (§ 797 o. z.). Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem (§ 799 odst. 1 o. z.). Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči (§ 800 odst. 1 o. z.). Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let (§ 803 věta před středníkem o. z.). Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství (§ 804 o. z.). Dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého rodiče, má postavení společného dítěte manželů; jinak má postavení dítěte osvojitele (§ 832 odst. 1 o. z.). 7. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že návrhu na osvojení lze vyhovět, avšak nikoli v režimu osvojení dle § 847 o. z., nýbrž v režimu § 848 o. z., tedy jakožto osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého. Je tomu tak z toho důvodu, že pro osvojení v režimu § 847 o. z. nejsou splněny podmínky. Pokud osvojitel poukazoval na skutečnost, že pečoval o osvojenkyni jako o vlastní již v době její nezletilosti (tj. důvod dle § 847 odst. 1 písm. c) o. z.), pak třeba uvést, že osvojitel o osvojenkyni fakticky pečoval jen přechodně a de facto krátkodobě (v letech 1995 až 1999), a navíc v době, kdy osvojenkyně byla ve věku 5 až 9 let. Takto vykonávanou péči o osvojenkyni v době její nezletilosti jistě nelze svou kvalitou podřadit pod pojem„ péče jako o vlastní“, jak je myšleno v § 847 odst. 1 písm. c) o. z. Na péči o osvojenkyni jako o vlastní dítě není možno usuzovat, pokud šlo o nahodilou a přechodnou péči. V tomto ohledu soudem zastávaný závěr ostatně koresponduje též s odbornou komentářovou literaturou (k tomu srov. např. [příjmení], Z., [příjmení], M., [příjmení], L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. [číslo]). 8. Pokud pak osvojitel poukazoval na naplnění podmínky manželství s matkou osvojenkyně (tj. naplnění důvod dle § 847 odst. 1 písm. d) o. z.), pak třeba uvést, že k naplnění řečeného by bylo nutné, aby osvojitel byl manželem matky osvojenkyně v době rozhodování soudu, což s ohledem na skutečnost, že manželství zaniklo smrtí matky osvojenkyně, rovněž není dáno. 9. Oproti tomu důvody pro osvojení ve smyslu § 848 o. z. jsou v projednávané věci splněny. Mezi osvojitelem a osvojenkyní je vztah obdobný rodiče a dítěte, osvojitel nemá vlastní potomky a osvojenkyně tedy může být pokračovatelem jeho rodu. Osvojení není činěno ani k újmě nezletilé dcery osvojenkyně. Na straně osvojitele jsou rovněž splněny podmínky dle § 799 odst. 1 o. z. Mezi osvojitelem a osvojenkyní je přiměřený věkový rozdíl. Soud v osvojení nespatřuje žádný důvod, pro který by osvojení mělo být činěno v rozporu s dobrými mravy. V neposlední řadě soud přihlédl i k tomu, že osvojitel a osvojenkyně si jsou vědomi smyslu a důsledků osvojení, které v daném případě není obdobou osvojení nezletilého, a s takovým osvojením souhlasili. 10. Všichni účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve zkráceném znění.