7 C 302/2021-34 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 553 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uznal svůj dluh z titulu příspěvek nepojištěné motorové vozidlo dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu provozem vozidla. Žalovaný svůj dluh uznal ve výši 11 553 Kč. 2. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Dle ust. § 153a odst. 4 o. s. ř., jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Z písemného vyjádření žalovaného ze dne 2. 11. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše. Požádal o povolení odkladu zaplacení z důvodu, že t. č. je ve [anonymizováno], zatím není pracovně zařazen. <i>5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 6. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu příspěvku nepojištěné motorové vozidla [registrační značka] dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu provozem vozidla v částce 11 553 Kč. Motorové vozidlo v období od 2. 6. 2020 do 30. 9. 2020 nemělo sjednáno povinné ručení dle ust. zákona č. 168/1999 Sb. (po dobu 21 dní). Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaný tuto domněnku nevyvrátil. V době uznání dluh promlčen nebyl. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 553 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Výrok II. tohoto rozhodnutí. 9. Při stanovení lhůty splatnosti vycházel soud z žádosti žalovaného a vyjádření žalobkyně, soud proto povolil splátky ve výši shora uvedené. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč a 350 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla dále finanční situace žalovaného. Nebylo však možné odložit splátky do doby jeho zaměstnání ve [anonymizováno], neboť do [anonymizováno] se žalovaný dostal vlastním přičiněním. 10. Povinnost plnit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.