17 C 172/2022-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 5. 4. 2022 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 1 500 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný dne 7. 3. 2021 cestoval dopravním prostředkem linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje, avšak neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto je žalovaný povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Tuto žalovaný neuhradil. Byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ([číslo]). Žalovanému byla před podáním návrhu zaslána předžalobní upomínka. 2. Přestože byl žalovaný žalobkyní označen datem narození 18. 8. 1988, je z obsahu spisu, a to záznamu o provedené přepravní kontrole, předžalobní upomínky i výpisu z Centrální evidence obyvatel zřejmé, že se jednalo o chybu v psaní, když správné datum narození je v těchto dokladech vždy uvedeno správně, a to 18. 7. 1988. Ostatní identifikační údaje žalovaného souhlasí, soud při rovněž při aplikaci § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vycházel z toho, že správné datum narození žalovaného je 18. 7. 1988. 3. Žalovaný v podání ze dne 13. 10. 2022 uvedl, že uznává zaplacení částky 1 500 Kč. Dodal, že v současné době však není schopen dlužnou částku uhradit, neboť je ve výkonu trestu odnětí svobody do 13. 7. 2022, kde je v rekvalifikaci, která trvá 3-6 měsíců a teprve poté bude finančně odměněn. K výzvě soudu dne 9. 11. 2022 doplnil, že stále není pracovně zařazený, není tedy schopen splácet. Dle jeho názoru by u něj bylo efektivnější, pokud by mu byl uložen alternativní trest místo trestu odnětí svobody. 4. Podle § 153a odst. 1 věta první o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem pro uznání. 5. Podle § 153a odst. 4 o. s. ř., jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 6. Jelikož žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný v celém rozsahu uznal a v předmětné věci je vydání rozsudku pro uznání přípustné, neboť nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, rozhodl soud o žalobě žalobkyně právě dle tohoto uznání rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř., aniž ve věci nařídil jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). 7. Dne 7. 3. 2021 cestoval žalovaný prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, došlo tak k uzavření smlouvy o přepravě osob v souladu s § 2550 a násl. o. z., vyhlášky č. 175/2000 Sb. a zákona č. 111/1994 Sb., resp. zákona [číslo] Sb. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když neuhradil jízdné dle stanoveného tarifu a k výzvě pracovníka žalobkyně se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný je tak povinen zaplatit přirážku k jízdnému. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který úspěch ve věci neměl. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně má nárok na odměnu ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka). Za uvedené úkony právní služby byla přiznána v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Poněvadž zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 189 Kč Celkem tedy byly přiznány žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Žalovaný tvrdil, že není momentálně schopen dlužnou částku uhradit, když je ve výkonu trestu odnětí svobody, není pracovně zařazen a nemá tedy žádnou odměnu. Současně doložil Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ve kterém uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti, kdy na výživném má hradit 2 600 Kč měsíčně, jeho příjmem je sociální dávka ve věznici 100 Kč měsíčně, má dluh vůči Okresnímu soudu ve [obec] a Celnímu úřadu ve [obec], nevlastní žádný majetek. Požádal o odložení vymáhání pohledávky. 10. Za výše uvedené situace musel soud rozhodnout o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve standardní lhůtě, neboť občanský soudní řád neumožňuje uložit splatnost na dobu po skončení výkonu trestu odnětí svobody, případně do doby pracovního zařazení, když se jedná o doby časově nejisté a neurčité, kdy současně ani jedna tato skutečnost neznamená, že žalovaný bude mít ihned k dispozici finanční prostředky k úhradě celé dlužné částky, zejména pokud je povinen hradit výživné svým nezletilým dětem. Pro stejné důvody nemohlo být uloženo zaplacení dlužné částky ve splátkách, neboť aktuálně není žalovaný schopen splátky hradit a není jisto, kdy bude. Pokud jde o druh uloženého trestu, toto není možno řešit v rámci řízení civilního. 11. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř.