5 C 346/2021-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 domáhala na žalované zaplacení 11 700 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 28. 8. 2014 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkovou částku 52 200 Kč v 58 týdenních splátkách po 900 Kč nejpozději do 8. 10. 2015. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba] společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]) Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná na pohledávku celkem uhradila částku 40 500 Kč. Původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované i nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Informace od žalované byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná uvedla, že první smlouva, kterou se společností [právnická osoba] uzavřela, je z roku 2013. Na základě pobídek společnosti po 6 měsících jí bylo nabízeno tzv. refinancování smlouvy – uzavření nové smlouvy, která byla na vyšší částku. Tímto mechanismem se lidé s finančními problémy, ke kterým patřila i ona, zadlužovali. Předmětná smlouva je několikátá v řadě. Úvěrující společnost nikterak neprověřovala její schopnost splácet. Navíc v roce 2017 přestal fungovat osobní výběr splátek, nikdo ji nenavštěvoval a peníze zasílala na bankovní účet společnosti. 3. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka společnost [právnická osoba] před podpisem smlouvy o zápůjčce důsledně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Ze zákaznické karty předložené žalobkyní vyplývá, že žalovaná dne 27. 8. 2014 požádala o zápůjčku ve výši 20 000 Kč a do zákaznické karty uvedla, že již má úvěr či půjčku u jiné společnosti, že má aktivní půjčku u společnosti [právnická osoba], že je OSVČ (obchodní zástupce [právnická osoba] [právnická osoba]), její příjmy činí 28 000 Kč a výdaje 20 100 Kč. Z karty zákazníky nevyplývá, zda a jakým způsobem byly ověřeny příjmy a výdaje žalované, když jsou zatrženy pouze kolonky občanský průkaz, pracovní smlouva/ŽL, SIPO. Příjem žalované tedy nebyl nijak ověřen, což potvrdila žalovaná u jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, zda a jakým způsobem původní věřitelka ověřovala příjmy žalované a jí tvrzené výdaje, případně zda provedla lustraci žalované v příslušných rejstřících dlužníků. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 4. Soud má za prokázané, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované v hotovosti dne 27. 8. 2014 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o půjčce (viz smlouva o půjčce ze dne 27. 8. 2014). 5. Soud vycházel ze shodných tvrzení účastníků, že žalovaná uhradila původní věřitelce částku 40 500 Kč. 6. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 7. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (dne 27. 8. 2014). Žalovaná se zavázala půjčené něžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 52 200 Kč. Před podpisem smlouvy o zápůjčce původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, neboť se spolehla na tvrzení žalované ohledně tvrzených příjmů i výdajů a neověřila si výši skutečných příjmů a výdajů žalované ani to, zda žalovaná své stávající závazky splácí (neprovedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků). 8. Soud posuzoval věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dále dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. <i>9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>10. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o zápůjčce důsledně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o zápůjčce a zápůjčku splácet. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že původní věřitelka se spolehla na tvrzení žalované obsažená v zákaznické kartě a tvrzené příjmy ani výdaje žalované nebyly nijak ověřeny, nebylo zjišťováno ani to, zda žalovaná řádně splácí své dosavadní závazky u třetích subjektů. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet“. Původní věřitelka tedy nepostupovala s odbornou péčí a nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Soud proto pokládal smlouvu o zápůjčce ze dne 28. 8. 2014 za absolutně neplatnou dle § 580 ve spojení s § 588 o. z., neboť jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila původní věřitelce částku 40 500 Kč, čímž byla zcela splacena poskytnutá částka. Z neplatné smlouvy nevznikl původní věřitelce nárok na úhradu sjednaných poplatků. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 14. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, žádné náklady však nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 1 o. s. ř.