5 C 62/2022-27 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 10. 2021 domáhala na žalované zaplacení 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 22. 7. 20121 do zaplacení. Tento svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela dne 27. 9. 2019 smlouvu o poskytování veřejné telekomunikační služby připojení k síti internet [číslo]. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila zapůjčení zařízení typu [anonymizováno] [číslo], wifi. Žalobkyně vypověděla smlouvu dne 31. 5. 2021 a smluvní vztah skončil ke dni 30. 6. 2021. Žalovaná měla vrátit zařízení ve lhůtě 5 dnů od ukončení smluvního vztahu. Tuto povinnost žalovaná do dnešního dne nesplnila, žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, kterou byla žalovaná povinna uhradit do 20. 7. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 31. 3. 2022. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a proto soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. 3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 4. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 27. 9. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž podkladě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované službu připojení k síti internet a žalovaná se zavázala platit za tyto služby úhradu dle smluvních podmínek a ceníku žalobkyně. Za účelem poskytování uvedených služeb bylo žalované předáno technické zařízení: [anonymizováno] [číslo], wifi [číslo], které se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni do pěti dnů od ukončení předmětné smlouvy. Pro případ nesplnění této povinnosti byla přímo ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 2 500 Kč za nevracené každého zařízení. Smlouva byla ukončena ke dni 30. 6. 2021 výpovědí žalobkyně a žalovaná byla vyzvána k vrácení zařízení do pěti dnů. Žalovaná zařízení nevrátili, proto žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč ve lhůtě do 21. 7. 2021. Žalovaná smluvní pokutu neuhradila. 5. Výše popsaný skutkový stav proto soud právně hodnotil takto: 6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), na základě které mimo jiné přenechala žalobkyně žalované shora specifikované technické zařízení a žalovaná se zavázala toto zařízení vrátit do 5 dnů od ukončení smluv. Smlouva byla ukončena ke dni 30. 6. 2021. Přímo ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2 500 Kč pro případ nevrácení poskytnutého zařízení, a to v souladu s ustanovením § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč je na podkladě smluvních ujednání i uvedených ustanovení občanského zákoníku oprávněný, a proto jej soud žalobkyni přiznal. 7. Z ustanovení § 1970 o. z. pak vyplývá nárok žalobkyně na uplatněné úroky z prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou smluvní pokuty, pokud ji neuhradila na výzvu žalobkyně do 21. 7. 2021. Ode dne následujícího proto soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná a která odeslala žalovanému na poslední známou adresu předžalobní výzvu, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 2 úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (§ 2 odst. 1). 9. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit jí náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.