16 C 219/2022-76 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 18. 7. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] pro odběrné místo [anonymizována dvě slova], se zahájením dodávky dne 13. 8. 2018. Žalovanému byla dodávána energie, za kterou mu byly vyfakturovány faktury [číslo] na částku 2 405 Kč s datem splatnosti 14. 10. 2018 a faktura [číslo] na částku 2 588 Kč s datem splatnosti 2. 12. 2018. Žalovaný byl dvakrát upomínán k úhradě, za což si žalobce účtuje á 100 Kč Smlouva byla ukončena ke dni 14. 11. 2018. Žalovaný neuhradil řádně a včas svůj dluh vůči žalobci a požaduje zákonné úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště uvedené shora. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. 3. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a proto soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. 4. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav. 5. Žalobkyně jako podnikatelka a žalovaný jako spotřebitel podepsaly dne 18. 7. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (viz č.l. 5 spisu) ve znění obchodních podmínek (č.l. 14), na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa specifikovaného ve smlouvě a žalovaný se zavázal platit dodavateli za dodanou elektřinu cenu stanovenou v cenících žalobkyně a v platných cenových rozhodnutích Energetického regulačního úřadu. Žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu mimo jiné v období od 13. 8. 2018 do 14. 11. 2018, kdy byla ukončena dodávka. Cenu za dodanou elektřinu po odečtení záloh vyúčtovala žalobkyně třemi fakturami (viz č.l. 6-9). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na dané faktury neuhradil ničeho. Žalovanému byla zaslána výzva k plnění ze dne 26. 11. 2021 (viz č.l. 12-13 spisu). 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil takto: 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva dle § 50 odst. 2 č. 458/2000 Sb. Na základě této smlouvy dodávala žalobkyně žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti a poskytovala související služby, za což se žalovaný zavázal hradit cenu dle platných ceníků a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Žalobkyně dodala žalovanému elektřinu dle smlouvy a tuto vyúčtovala dvěma fakturami na částku 2 405 Kč a 2 588 Kč. Žalovaný však dosud na uvedené faktury nehradil. V souladu s ustanovením § 50 odst. 2 zákona č. 548/2000 Sb. je tedy nárok žalobkyně na zaplacení dlužné ceny za dodanou elektřinu ve výši 4 993 Kč, a proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Stejně tak žalobkyni přiznal náklady za zaslání dvou upomínek á 100 Kč. 8. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 9. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně odeslala žalovanému předžalobní upomínku má proto právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. 10. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po 1 500 Kč, v náhradě hotových výdajů advokáta za tři úkony po 300 Kč, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o. s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. K těmto nákladům je potřeba připočíst náhradu na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem náklady řízení činí 6 934 Kč. 11. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. 12. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.