18 C 133/2023-38 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 5. 4. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 030 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže uvedeno v návrhu. 2. Žalobkyně dle svých tvrzení zjistila, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [příjmení] vozidla [anonymizováno], č. technického průkazu: [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný je zapsán jako vlastník/provozovatel vozidla. Žalovaný neměl od 17. 9. 2021 do 10. 11. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, které patří mezi povinná smluvní pojištění. Vozidlo tak nebylo pojištěno 55 dní, žalovaný se tímto jednáním dostal do rozporu se zákonem. Žalobkyni dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vznikl nárok na příspěvek. Dle § 4 odst. 3 cit. zák. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 cit. zák. a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle § 4 odst. 4 cit. zák. platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku, je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 cit. zák. zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, přičemž splatnost příspěvku nastala dne 17. 5. 2022. Předžalobní výzvu zaslala žalobkyně žalovanému dne 26. 8. 2022. S ohledem na uvedené žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 5 030 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění uhrazeno, konkrétně jde o částku 86 Kč denně, která je násobena počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 55 dní, celkem ve výši 4 730 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, na základě § 4 odst. 4 cit. zák., ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhl. č. 205/1999, kterou se provádí zák. č. 168/1999 Sb. 3. Okresním soudem v Kroměříži byl ve věci vydán dne 18. 4. 2023 elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, který následně odůvodnil s tím, že podle kupní smlouvy ze dne 22. 6. 2021 není vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla, což měl několikrát sdělit telefonicky i e-mailově žalobkyni. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 12-19 a [číslo] spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Nárok žalobkyně na úhradu předmětné částky se opírá především o § 4 odst. 1, 3, 4, 6, zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Ze zjištěného skutkového stavu a listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný nesplnil svoji zákonnou povinnost, když v době od 17. 9. 2021 do 10. 11. 2021 neměl uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z kupní smlouvy ze dne 22. 6. 2021 uzavřené mezi žalovaným jako prodávajícím a [jméno] [příjmení] jako kupujícím přitom vyplynulo, že předmětem koupě bylo předmětné vozidlo (viz článek II. smlouvy), leč v bodu 2. článku III. smlouvy bylo sjednání, že vlastnické právo přechází na kupujícího až okamžikem zaplacení kupní ceny (zapsáním osoby kupujícího do tech. průkazu vozidla), kdy žalovaný v řízení neprokázal naplnění uvedené podmínky a přechod vlastnického práva k vozidlu na kupujícího. Soud tak vycházel z prohlášení žalovaného uvedeného v bodu 1. článku IV. smlouvy, že tento je výlučným vlastníkem vozidla. Soud tak shledal tvrzení žalovaného o změně vlastníka vozidla za neprůkazné a nedoložené, kdy je v důsledku svých zjištění nucen konstatovat, že dle předložených důkazů byl žalovaný v inkriminovaném období od 17. 9. 2021 do 10. 11. 2021 osobou s povinností hradit pojistné za příslušné vozidlo, jíž však tento nedostál. 10. Žalovaný na výzvu žalobkyně neuhradil příspěvek do garančního fondu zřízeného dle § 24 zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná částka pak sestává z jistiny ve výši 4 730 Kč a z poplatku za mimosoudní vymáhání ve výši 300 Kč (vyhl. č. 205/1999 Sb., ve znění vyhl. č. 417/2017 Sb.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od něj požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z., jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 200 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 200 Kč, tj. 600 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč, dále odměny advokáta dle § 7 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby (konkr. účast na jednání dne 18. 7. 2023) částka 1 500 Kč, 1 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady cestovních výdajů za cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět ve výši 232 Kč, náhrady za ztrátu času za 6 půlhodiny á 100 Kč, tj. 600 Kč a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 693 Kč, tedy celkem 4 625 Kč. 12. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.