7 C 209/2023-31 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Podnájemní smlouvy ze dne 1. 12. 2021. 3. Ve věci byl vydána platební rozkaz dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a jeho součástí byla výzva dle ust. § 114b o. s. ř. (kvalifikovaná výzva k vyjádření k podané žalobě). Platební rozkaz byl žalovanému doručen do datové schránky dne 16. 10. 2023. Dnem 17. 10. 2023 započala žalovanému běžet 15 ti denní lhůta k podání odporu, která uplynula dne 31. 10. 2023. Dne 24. 10. 2023 (ve lhůtě) podal žalovaný blanketní (neodůvodněný) odpor. V souladu s ust. § 114b o. s. ř. byl žalovaný vyzván podá-li proti platebnímu rozkazu odpor, je povinen ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu se písemně k návrhu vyjádřit ve věci samé. Žalovanému 30 ti denní lhůta započala běžet 1. 11. 2023, která marně uplynula dne 30. 11. 2023 (čtvrtek). Zároveň soud ve vydaném platebním rozkazu žalovaného poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Žalovaný se kvalifikovaně již k podanému návrhu nevyjádřil. Soudu nesdělil, že by mu ve vydření ve stanovené lhůtě bránily nějaké vážné důvody. 4. Skutková zjištění a právní závěry. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena podnájemní smlouva dne 1. 12. 2021, dle které se žalovaný zavázal platit podnájemné ve výši 7 000 Kč a zálohy za služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 000 Kč, který byl předmětem podnájemní smlouvy (byt [číslo] ve 2. NP domu [adresa] na ulici [ulice] v [obec]). Žalovaný dluží nájem a zálohy za měsíce duben, květen, červen, červenec 2022 v celkové výši 36 000 Kč. 5. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Lhůta k plnění je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal na straně žalovaného důvody pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek.